Opět klasika-budík zvoní v 7.30, já vstávám v 10.30. Naštěstí dneska není škola, to jsem jen chtěla vstát dříve, abych něco stihla. Rozhoduji se jít do nákupní galerie, kterou otevřeli teprve včera. Po lahodné snídani (vynikající chleba se sýrem) zkrátím svoje upravování zhruba na 15 minut (neuvěřitelné) a vyrážím směr město. Rozhoduji se vyzkoušet místní solárium. Jsem zvyklá na opravdovou kvalitu – v solárních studiích v Praze a i v Českých Budějovicích jsou k dispozici tampónky na odlíčení, pleťová voda, papírové ubrousky, zrcadla, křesílka..a to prosím v každé kabině!! Solária jsou luxusní, s hudbou, s ochlazováním na několika místech, a s voňavou mlhou, která se uvolňuje během slunění, aby potlačila pach UV na kůži. Tak a teď zpět do Strasbourgu. S malinkatou dušičkou vcházím do salonu Body Minute!. Nádherně to tam voní. Hned se mě ujímá mladá asistentka, která mi vysvětluje jak to u nich funguje a nakonec se rozhoduji zakoupit si půlroční abonentku, díky které mi každá návštěva solária vyjde na 2euros!! V Praze platím v přepočtu tak asi 8-10 euros za návštěvu, takže dost dobře nemůžu uvěřit vlastním očím. Nicméně jim nemůžu uvěřit ani v následující chvíli. Slečna mě zavádí do suterénu, nebála bych se říct až do sklepa, kde je jedno solárium. Místnost je o málo větší než solárium. Je neuvěřitelně malé. Slečna mi vysvětluje, že hned jak odejde, solárium zapne (takže mi svítí do očí, bezva) a je vlastně přednastavené o dvě minuty navíc, které slouží k vysvlečení. Jsem na solária zvyklá řadu let, ale z tohohle mám vážně klaustrofobii. Navíc se z něj po skončení akce ani nemůžu dostat. Naštěstí je Body Minute! ještě na jiném místě a já moc doufám, že na lepším. Po téhle anabázi, kdy jsem samozřejmě zase obdržela kartu (jak jinak:-)) jdu na poštu. Marně už totiž dva týdny čekám obálku z Čech, která ne a ne dorazit. Jdu je dořvat na poštu, kde mě paní hned usadí tím, že „se to asi ztratilo někde v Československu a že oni s tím nemají nic společného“. To mi dost nadzvedne mandle. Pak se konečně dostávám k návštěvě nákupní galerie Rivetoile (www.rivetoile.fr) , kterou máme opravdu téměř vedle koleje. Do doby než se sejdu s Danou mám asi 4 hodiny a něco, takže se těším jak si galerii pěkně projdu. U bageterie, ve které jsem včera kupovala naprosto omamnou bagetu, je fronta až ven. Ale chápu:-)) Zacházím na chvíli do knihkupectví. Chyba!!!Strašná chyba!!Nemůžu se odtrhnout. Svlékám kabát a na křesílko si nanosím nehorázné množství knih. Do galerie,resp. do knihkupectví jsem vstoupila po dvanácté a když vycházím, je 16.15! Nějak jsem se nechala unést. Miluju knihy a tady skutečně bylo co obdivovat. Odcházím ve skvělé náladě. V 16.15 na mě čeká Dana na zastávce tramvaje Esplanade. Máme v plánu jet na letiště, abychom měly představu o tom, jak to dlouho trvá a tak podobně. Tramvají dojedeme na konečnou a dále přestupujeme na autobus, který jede přímo na letiště. Řidič ale říká, že naše předplacená karta na autobus v tomhle autobuse neplatí a že cesta stojí 5,20 euros. Nehodláme platit za to, že se jenom podíváme. Načež řidič říká Daně, že nás tedy sveze zadarmo. Jsme z něj trochu v šoku:-
)) Na konečné nám řekne že máme 5 minut a že zase jede zpátky. Chceme se ale po letišti podívat, takže mu říkáme, že zpátky pojedeme až za delší dobu. Nato on někde utrhne kus papíru a vypisuje nám, v jaký čas jezdí on. Jsme z něj trochu ( nebo hodně?) v šoku. Navíc je fakt moc hezkej, evidentní severoafrický původ. To já poznám:-)) Rozhodujeme se, že zpátky pojedeme až v 19 hodin. Procházíme letiště, které je o něco málo větší než menza a usazujeme se do kavárničky, odkud pozorujeme ruch letiště. Je sice malé, ale kouzlo má i tak. Zakupuji časopis Glamour, ať máme styl se vším všudy:-)) Nakonec vidíme i letadlo ČSA, které vypadá trochu podivně:-)) Když přijede „náš“ řidič, ještě se omlouvá, že byla cestou zácpa a že tedy přijel o něco později. Cestou lehce konverzujeme (spíš jenom Dana:-)) a s řidičem se loučíme na konečné stanici tramvaje. Ještě máme v plánu zjistit kde je zastávka autobusů Eurolines, ale to už nenajdeme. Je dost tma a je nám šílená zima. Na koleji se rozehřívám díky teplému čaji a úžasně vyhřátému pokoji. Večer jdu ještě „ na chvíli“ k Daně a rázem je z toho hodina a půl. Zase mám za sebou báááječný den.
0 komentářů:
Okomentovat