Vyléčená (Z nemoci i z Brazilce) (Pondělí 20.10. 2008)

Ráno se vzbudím kupodivu už v 9, což nechápu, protože jsem stejně dost unavená. Násilím své tělo přemluvím ke spánku do 10. Pak vylézám. Je mi stejně jako včera, z čehož plyne že v žádném případě nemůžu na hodinu La Convention européenne des droits de l´homme. Danuška naštěstí slibuje zajištění poznámek. Cítím se tak nějak mimo své tělo, slabá a unavená. Celý den ležím v posteli a poslouchám rádio. Navečer nicméně přemlouvám svoje tělo k pohybu a chtě nechtě vyrážím na Culture et Relations internationales au Xxè siècle. Musím, protože přednášející pouští na hodinách různé ukázky filmů, ukazuje fotky a celé to komentuje, takže poznámky od někoho mi stejně mnoho nepomohou. Navíc je to předmět skvostný, takže prostě jdu, ať se děje co se děje. Když vylezu ven, jsem okouzlena. Teploměr ukazuje 21 stupňů. Je nádherně. Cestou do školy se rozhoduji, že do školy dojít nehodlám. Je nádherně jak v červenci a tak mě napadne si projít centrum, protože vzduch je provoněný něčím, co mi připomíná léto u moře. Cestou potkávám Danu a přemlouvám jí na kávu na náměstí, pod katedrálou. Souhlasí. Obcházíme kavárničky a já si připadám skutečně jako u moře. Zvláštně to voní. Nakonec vybíráme kavárnu/cukrárnu Häagen- Dasz. Už je tma, katedrála svítí..opravdu si to užívám. Připadám si opravdu francouzsky:-) Vedle nás zakotví 4 Arabové. Jen co Dana na chvíli odejde, hned si ti dva krajní přisunou židle a už se se mnou seznamují. V tom ten jeden vyhrnkne, že mluví italsky a ještě něco mi cpe. Bez mrknutí oka mu italsky odpovídám. To ho dost překvapí a hned mi podstrkuje mobil, kam naťukal svoje číslo. Hmm, bezva, celá žhavá. Arabů mám až po krk, nechci je házet do jednoho pytle, ale prostě toho mám nějak dost. Ostatní "členové" zkoumají kde studuji, pak se někdo ptá jestli jsem už byla v Itálii. Kroutím hlavou. „Výborný nápad“ -tak tam zajedeme všichni společně! Naštěstí přichází Dana a obsluha nám nese kávu a muffin. Zapovídáme se spolu a s „kolegy“ už neprohodíme téměř ani slovo. Když pak hlavní aktér vstane a jde se s námi rozloučit polibkem na obě tváře, málem spadnu ze židličky. Tak dobří přátelé snad nejsme?!! Naštěstí odejdou a my si můžeme vychutnat neskutečnou lahůdku. Pak jdeme na kolej a cestou vnímáme krásně osvícený Strasbourg. Ještě nikdy jsme nebyly večer ve městě, takže vnímáme opravdu intenzivně. Po příchodu na kolej zapínám facebook. Jedna holka zveřejnila fotky z nějaké akce. Vidím několik fotek Brazilce. Vypadá naprosto příšerně. Málokomu sluší vousy, znám jen slabé výjimky. A něco, co se podobá vlasům, na tváři opravdu nesnáším. Brazilec se zubí z fotky zarostlý jak orangutan a pod nosem má kníra! Jsem naprosto v šoku, ale listuji dál. Další fotky jsou už jen horší. Bože, jak takhle mohl opustit dům?!No, to u mě dost klesl. Vypadá jak bezdomovec. Tak, to mě skutečně vyléčilo. Zato spatřím jednoho Kolumbijce, který taky není úplně k zahození. Jdu spát v 23 vyléčená z akce „Brazilec“.