Láska na první pohled (Čtvrtek 2.10. 2008)

Ráno mi zvoní budík v 7 hodin. Dokonce mi i hraje rádio, které se mi povedlo zprovoznit pěkně na čas. Nicméně to hraje nějak moc zdálky ( rádio mám téměř za hlavou) a já spím vesele dál. Vyhrabu se z postele v 8.15. To je fakt bezva. Vůbec si nestihnu vyžehlit vlasy:-/ Nestihla jsem to za celý týden, z čehož bohužel vyplývá, že celý týden chodím jako čarodějnice. Bohužel. K snídani si dopřávám místní vynikající chléb, který zajídám ještě lepším jogurtem. Pravda, trochu divná kombinace, ale co, ve Francii jsou jiné chutě!! Dana na mě klepe v 9.15 kdy teda nejsem absolutně ready to go, takže jede sama busem, a já jdu v 9.40(!) z pokoje. Normálně bych teda měla přijít pozdě, ale za těch několik týdnů tady máme místo nohou kolečka, takže se pohybujeme dost rychle a když dorazím, ještě tam ani není přednášející. Během několika minut se tedy konečně dočkáme předmětu Sociologie des relations internationales. Před sálem postává veeeelmi pohledný kluk, který je mi dost povědomý, ale nevzpomenu si. (Šokující pravda má teprve vyjít najevo) Vypadá, že mě snad taky zaregistroval. Tipnu ho na Itala. Není moc vysokej..tmavý oči, vlasy…krásně oblečený. Jenže jakmile otevře pusu, jsem na svým. Bohužel jsem si už vzpomněla. Na zápisu jsem si ho též tipla na Itala (to už jsem stačila zapomenout) a už tenkrát mě to vyšokovalo. Dneska mě to ale šoklo znova. Je to Polák. To je ale strašný. Polštinu a ruštinu nemůžu ani zaslechnout, jsem na ně alergická. (Nejsem ale xenofob a všem Polákům se tímto omlouvám) Jen ty jazyky nějak…No, každopádně ale tenhle předmět ještě s tím pondělním opravdu miluju, takže rázem změním myšlenky za opravdu „vědecké“ :-) . Přednášející úžasně rozumím, říká spoustu známých věcí a vůbec to má celé takové opravdu krásně zpracované. Dneska jsem popsala 7 stránek!! Jsem ze sebe v šoku. Po hodině se odebíráme na oběd, který mě absolutně odrovná. Jak chutí, tak množstvím. Jdu na kolej a čas trávím usilovným přemýšlením o dárku pro mojí sestřičku, která v prosinci oslaví osmnáctiny. Na 16tou hodinu vyrážíme na předmět Kennedy and his times. Opět Polák u vchodu. (Ach jooooo) Učitel nás oblažuje angličtinou, kterou je opravdu radost poslouchat. Hlavně ulevím svým uším, protože po celodenním napínání ve snaze zaslechnout i to nejposlednější francouzské slovíčko jsou už trochu „out of order“ . Nicméně…po hodině se decentně vypaříme, ale! kvůli bohulibému účelu-naposlouchat francouzštinu přece:-) Jdeme totiž do kina. Cestou se vyskytneme u božského nákupního centra, které se dnes otvírá. Padám hlady a kupuji bagetu. Ale jakou! Přiomdlívám blahem. Je tak osvěžující, a tolik zeleniny! Debužíruju až do kina. Vybíráme film Coup de foudre à Rhode Island (Láska na první pohled na Rhode Island) . Víme jen žánr, trochu romantiky, ale dějem se chceme nechat překvapit. Netrpělivě čekáme na první větu herce, zda-li promluví anglicky nebo francouzsky. Naštěstí je film ponechán v původní verzi a doplněn titulky. V hlavě mám trochu Babylon a nevím jestli se zaměřit spíš na angličtinu nebo číst poctivě titulky. Pokouším se o ty titulky. Za pár vteřin jsem ale vtažena do děje a problémy podobného rázu nemusím řešit. Film je sice romanticky laděný, ale nijak kýčově. Prostě: „Může se to stát i Vám…“jak by řekl klasik. Odcházím opravdu okouzlená s takovým zvláštním pocitem. Láskou…k tomuhle městu!!! Už si tady přestávám připadat jako cizinec a přece jen cítím, že město je i trochu „moje“. Dneska mi k dobré náladě přispěla i jedna veledůležitá věc. Dozvěděli jsme se termíny seminářů. Tady na to mají jiný systém…student si sám libovolně vybere všechny přednášky, o které má zájem, a poté odevzdá svůj rozvrh na celý rok na studijní oddělení. Do speciální (jak jinak) tabulky vypíše o které semináře by měl zájem. Některé jsou povinné, jiné ale volitelné. Když tohle vše odevzdají všichni na studijní oddělení, mají oni týden na zpracování. To znamená že oni určí, kdy se budou konat semináře tak, aby se to hodilo naprosto všem. Bohužel si nemůžete vybrat a změny v tomhle rigidním systému možné taky zrovna nejsou. Počítám s nějakou tragickou variantou. Naštěstí mám seminář jen jeden, ale i tak mi může udělat pěknou čáru přes rozpočet. Nevěřím svým očím-seminář se koná v úterý od půl deváté do deseti hodin!! Skáču sto metrů, protože u další skupiny vidíme něco zhola nemožného – pátek od 18 do 20 hodin!!!!!!!!!!!!!!!!!Vítejte ve Francii!!! Válíme se smíchy, protože pán Bůh ztrestal všechny „nehodné“ :-)) Největší pařiči, alkoholici a slaviči všech možných událostí se nachází právě v této skupině! Cha cha cha. Když si přečtu jména všech Španělů a Brazilců v této skupině, mám vysmáto na hodně dlouho. Jo jo, to má Brazilec za to, že je divnej. Tak, dobře mu tak. Tenhle den byl naprosto fantastický!! První fantastický den bylo naše oficiální přijetí na l´IEP před dvěma týdny, pak sobota zdarma na památkách a dneska…začínám se do toho města zamilovávat. Snad mi to vydrží a bude to láska na celý život:-)