Krásný podzimní den (Středa 15.10. 2008)

Ráno vstávám v 9. Jsem už sice vzhůru, ale v posteli zůstávám do 9.30. Jsem ráda, že jsem nešla na Histoire des relations internationales. Moje poznámky jsou jen v bodech, tak jak jsem zvyklá z ČR, ale Francouzi píší vše co slyší, takže ty moje „body“ jsou stejně nepoužitelné. Jakž takž se snažím vyležet tu bolest v celém těle z blížící se chřipky. Už je to lepší než včera, i když pořád nemám vyhráno, ale od 12 jdu na italštinu. To se nedá nic dělat. A navíc se už strašně těším. Ten týden utekl jako voda. Do školy jdu opravdu s vynikající náladou a na signora Censiho se vyloženě těším. Naštěstí má trochu té italské krve a vchází v 12.10, já přicházím jen chvilku před ním. O hodině se dělá článek z minulé středy, čili mafie a zase mafie. Moc mě to nebaví a tak si důkladně prohlížím signora Censiho. Je opravdu moc sympatický. Chvíli mě nechá číst a pak vyvolává někoho k překladu. Je od něj velice pozorné, že ode mě nežádá následný překlad do francouzštiny. Velmi rychle to ubíhá, což je dnes poměrně pozitivní, protože článek mě skutečně nezaujal. Jsem štěstím bez sebe, když řekne, že příští hodinu se tedy podíváme na něco jiného. Ovšem slovem „jiný“ myslí tak maximálně jiný papír. Říká, že když nás toto téma tak zaujalo( kdo říkal????) přinesl nám článek se stejnou tematikou. Pokouší se o mě mdloby! Je tedy psán jednodušší italštinou, ale zase mafie? Ach jo. Po škole si jdu vybrat nějaké hotové peníze. Pořád se mi nechtělo, protože automat je docela daleko, ale dneska už opravdu musím. Cestu si ale skutečně užívám. Je neskutečné počasí..vnímám to teplo každou buňkou v těle. Cestou zpět do školy na mě prší listí. Skutečně na mě nepadá, ale prší. Vedle sebe stojí dva stromy a když pod nimi projdu, jsem celá od listí. Mám ho úplně všude, ale je to krása….takhle jsem u nás podzim nikdy nevnímala. Sanžím se tu vnímat naprosto všechno. Přednášku mám až od 16 takže mířím ještě do knihovny, kde zběžně přeložím článek na příští hodinu italštiny a počtu si novinky v italském časopise L´espresso.( http://espresso.repubblica.it/ )Potom se věnuji přepisování poznámek. Líbí se mi jak v knihovně všichni poctivě studují. Tady se člověk skutečně cítí jako student. Tady totiž každý skutečně studuje. Mám pocit, že význam tohoto slova jsem poznala až tady ve Francii. Připadám si tu opravdu jako v nějakém filmu, všichni nanáší na svá pracoviště ohromné slovníky (patřím mezi ně, italský slovník těžko odnesu:-) a vůbec..moc se mi tu ta pracovní atmosféra líbí. Zkusím se pro příště učit tady. Jsem sice zvyklá se učit v posteli, ale třeba mě tahle pracovní atmosféra k něčemu vybičuje. Před 16 se zvedám, a spolu s Danou, která pro mě přišla, odcházíme na Histoire européenne. O této přednášce se dál věnuji přepisování poznámek, protože nic lepšího se o tomto předmětu skutečně dělat nedá. Za mnou sedí velmi příjemný kluk, který byl na čtvrteční party u Hélène. Po této příšernosti následuje ještě něco horšího a to Le monde russe. Nevím co tam ten člověk předvádí, dál si přepisuji poznámky. No ale hlavně…před hodinou za mnou přichází Olivier. To je je jeden sympatický, poněkud vyzáblý kluk, na kterého jsem udělala oči, aby mi z tohoto vysoce zábavného předmětu zasílal poznámky. Je moc hodný, protože mi je opravdu už poslal! No a teď za mnou přišel, a omlouvá se mi, že má rozbitý počítač (nemine mě ani story o tom jak se to stalo)a že teda dneska poznámky nebudou. Ptám se, jestli by mi nepůjčil ty, které si píše v ruce. Říká mi, že píše strašně a že mi je někde sežene od kamarádů. Jsem z něj v šoku!! Francouz, přijde za mnou sám od sebe, omlouvá se, a ještě se nabídne že mi to sežene? Já snad sním. O hodině si ho prohlížím (Oliviera). Je to sympaťák, má tmavé vlasy, ale asi 30 kg. Ale kdyby se trochu najedl, bylo by to hned lepší:-)) Při desetiminutové pauze zaregistruji, že Brazilec odchází pryč. Když hodina skončí úplně, vidím že balí věci a že jde domů. Nejde mi absolutně do hlavy, kdy se vplížil do druhé poloviny přednášky aniž bych si ho všimla. Vyjdu ze školy a přemýšlím co budu večer dělat, jestli koukat na film, nebo se něco učit a jak tak jdu, zpozoruju, že přede mnou jde Brazilec. Trochu zběsile mi začne bouchat srdce. On nikdy nechodí tímhle směrem! Co tu dělá? Přemýšlím jak nenápadně zapříst konverzaci, když mi nápad překazí dva protijdoucí Němci. Jeden z nich dnes slaví narozeniny a tak mu Brazilec přeje a já tedy musím projít kolem nich, což mě štve, protože jsem hodlala vystopovat Brazilcův cíl cesty. Když projdu kolem, všichni pěkně sborově pozdraví. Neslavící Němec mě oblaží svým úsměvem. No..musím uznat, že je dost líbivej…dneska jsme se srazili ve dveřích a no….nebylo to zlý:-)) Opouštím tuhle skupinku a jdu domů. Kolem projde kluk, ze kterého se mi téměř podlomí kolona. Ne snad že by byl tak neodolatelně krásný, ale ta vůněěěě! Strašně se mi líbí když kluk silněji voní. Musí to být ale podmanivá vůně, navíc na každém voní stejný parfém jinak, takže je to těžké. Když ale někdo ovládá umění výběru, tak to pak stojí za to. Nutno dodat, že kolem Brazilce se žádná vůně neline, jinak skutečně nevím co by se dělo:-)) Film se nekoná, protože se akutně musím spojit s domovem. Jdu spát po půlnoci. Hrůza. A to jsem nemocná:-/