Nemocná a unavená (Úterý 14.10. 2008)

Ráno vstávám v 5.40 a věnuji se domácím úkolům. Brzo, že?:-)večer už jsem to nezvládla, tak aspoň teď. U toho snídám „co lednice dá“, ale moc toho v ní není. Dana mě má vyzvednout v 8 hodin, a já se po půl začínám připravovat. Kupodivu to stihnu!:-)Čeká nás (pro mě naprosto šílený) předmět Méthodologie de la dissertation française. Je mi z toho nevolno už týden dopředu, ale teď to tedy opravdu graduje. Úplně se mi točí hlava, protože jeden úkol prostě nemám. Něvěděla jsem jak na něj. Prostě NEVÍM. Mám pocit že mi ta příšerná ženská určitě utrhne hlavu. Naskládáme se do poslední lavice a já ji ještě trochu posunu, abychom seděli pěkně v zákrytu, za ostatními v předních řadách. Nicméně baba si posune svojí židli a zírá tedy přímo na mě. Naštěstí se zeptá, kdo by chtěl prezentovat svůj úkol a někdo se ozve. Nás ostatní nedusí. Sundám si hodinky z ruky a sleduji každou vteřinku. Koukám se zásadně do papíru. Na přednášející se raději nedívám, protože by mě hned vyvolala. Nemůžu uvěřit tomu, když se hodinkách ukáže vysněných 10 hodin a my jdeme ze školy pryč. Po příchodu na kolej se rozhodujeme dojít nakoupit. Obchodní středisko Rivetoile ukrývá ohromný supermarket LECLERC. Kdyby mi to nebylo trapné, hned bych to vyfotila, ale nějak to nedokážu. Jsem jak v Jiříkově vidění. Tady je opravdu nakupování radost. Beru hned několik druhů sýrů. Mezitím co nakupujeme se nám pere prádlo. Po příchodu na kolej přehazujeme prádlo do sušičky, odhazujeme nákup a jdeme na oběd. Potkáváme Santiaga a Brazilce, tedy Jonase. Pozdraví nás, a mě se nějak svírá srdce…..registruje mě tenhle člověk vůbec???? Po obědě vyzvedáváme prádlo. Jak bezbolestné!! Rozhodujeme se už nikdy neprat o víkendu. Protože ho s tím celý zasekáme. Po obědě doufám, že si konečně udělám nějakou práci do školy, ale bohužel, v 15 hodin se natahuji a v 18 vylézám. Dřív to nešlo. Už několik dní mě pálí v krku a teď se to nezadržitelně rozjíždí. Rozhoduji se nejít zítra do školy na osmou. Sice jsem o víkendu spala dobře a nejsem ani unavená, nicméně mě bolí všechny kosti a svaly a tuším že chřipka už klepe na dveře. Uléhám ve 22 hodin, v pokoji nepořádek, poznámky nepřepsané, slovíčka na italštinu nepřeložená..je mi to jedno. Je mi špatně. Dobrou noc.