Německo & Bachata dance

Probudím se do šíleného nepořádku, což naprosto nesnáším. Venku je krásně a já si libuji, jak mi to uklízení půjde pěkně od ruky, když mi sem svítí sluníčko. Přemýšlím, jestli večer někam nezajdu. Už jsem chtěla jít včera, ale nakonec to téměř z technických důvodů nešlo-až bych se vrátila, jednoduše bych si neměla kam lehnout. Ale čtvrtek mě dost naladil, a tak si hodlám užívat radostí nočního života víc a víc, neboť ve čtvrtek to byla moje první Erasmus party, což je skutečně ostudné, když jich proběhlo asi tak 30. Nicméně ani dnes asi nepůjdu, protože bych šla naprosto sama, tenhle víkend nic organizovaného není. Přemýšlím ,že bych měla jít spíš ven, než uklízet skladiště, protože počasí je více než skvostné. Nakonec se rozhoduji zůstat doma.Zapínám facebook. Trochu ve mně hrkne, když mi bliká online Brazilec, tedy Jonas. Bývá online skutečně tak jednou za měsíc, za tři týdny..ano, z čehož vyplývá, že byl za tu dobu co jsme tu online nejvíc 4x. Je online asi půl hodiny a pak mi blikne zpráva. Neubráním se radostnému výkřiku. Pro znalce Lásky nebeské : něco podobného kdy se slečna potřebovala „zaradovat“ na schodech:-)) Nicméně zpráva věci neuvede na žádnou rovinu, nechá je tak jak jsou. „Dear Monica“ začíná zpráva. "Děkuju za vzkaz, musím říct, že party jsem si taky moc užil a taky tanec." Pak následuje podivně mnohoznačná věta:“ We should do it more.“ (To jako těch párty, nebo…(psala jsem mu, že jsem si výborně zatancovala, ale že to on určitě ví:-)) ) těch tanců??) "Bylo to opravdu super, a všichni Erasmové byli moc vřelí. Jaké máš plány na víkend? Bisous, Jonas.“ Rychle se odpojím. Aby si nemyslel!….no, ale nevydržím to dlouho,za 20 minut jsem zase online a píšu odpověď. Jakmile ji odešlu, odpojí se on. Tsss! Mám radost, ale zároveň se vlastně nic nezměnilo, takže jsem tam, kde jsem byla. Přemýšlím, že asi zůstanu doma. Ale ještě že tu mám Danušku, která rázně zakročí a prohlásí, že uklízet se bude jindy a že se jde prostě ven. Nakonec ráda souhlasím. Nejdříve jsme uvažovaly o návštěve IKEY,ale je příliš krásně na to, abychom se zavřely do nějakého domu. Volíme tedy jiný směr-Německo. Rozhodneme se jít pěšky. Musím se opakovat, ale takový podzim jaký je tady, jsem u nás v Čechách nikdy nezažila. Když je podzim je většinou mlha, šedivo, prší a celkově je opravdu nechutně. Tady, i když je někdy pořádně chladno, téměř pořád svítí slunce. Strašně moc vnímám barvy a vůně, takže procházka do Německa je pro mě naprosto neuvěřitelným zážitkem. Fotím vše co jde, všechny květiny a stromy očichám a občas se musím zastavit, abych tu nádheru vstřebala. Opravdovým požitkem je průchod parkem při Rýnu, zatím na francouzské straně. V parku je most pro pěší, po kterém se přejde do Německa. Je tam hodně lidí, ale to nevadí, protože park je obrovský a všichni do toho zkrátka zapadají. Pořád se zastavuji a pořád nevěřím takové kráse. Jdeme asi dvě hodiny, protože u toho blbneme a fotíme. Najednou jak když někdo mávne proutkem - jsme v Německu. Je to zvláštní pocit. Za pár minut dojdeme do centra kde nevěřím vlastním očím když vidím obchod ORSAY ( který ve Francii není) a mojí milovanou drogerii DM. Pobaví až rozpláčou mě ceny. Ve Francii jsem si kupovala mléko na vlasy (no ano, skutečně mléko:-) které má zachránit moje suché barvené vlasy. Stálo 12 euros. Tady stojí 3, 50!!!!!a tak dále. Skupuji vlasové masky, které tu prodávají po jednom za 0, 50 euros! Neskutečné. Po milých nákupech padáme hlady. Neodoláme a vejdeme do restaurace, kde si dáváme krůtí řízek a hranolky!! Mlsně se oblizuji až za ušima, protože tohle jídlo je opravdu požitek, prostě jídlo, ne napodobenina jídla.(Maminko, uděláš mi řízek až přijedu?) Musím to chtě nechtě přiznat, ale Německo mi víc připomíná domov. Už jen složením obchodů, jídlem, nevím prostě vším. Francie, ač vzdálená pouhé 3 kilometry, je jiný svět. Opravdu jiný. Užívám si své německé odpoledne a kolem 18.30 se jdeme podívat na autobusovou zastávku. Máme štěstí, autobus jede v 18.40. Doveze nás na konečnou tramvaje na okraji Strasbourgu, a dále se přepravujeme snadno. Cesta busem a tramvají je krátká a tak se rozhodujeme že minimálně před Vánoci výlet zopakujeme. Dana si vysnila šaty, které ke svému překvapení v Německu našla (zhmotněný sen) a ihned zakoupila. Hodlá si je vzít na středeční integrační párty. Tahle párty je opravdu vysoce integrační, neboť…..říjnové zasedání Evropského parlamentu skutečně nese svoje ovoce. Vyloženě „hlavy pomazané“ nečekáme(ale kdo ví:-) ale všichni překladatelé, stážisté a podobní lidé tu prostě v říjnu jsou a chtějí se po práci bavit. No a právě k tomu slouží středeční party, která má seznámit mezinárodní studenty (Francouzi vítáni) a všemožné stážisty. Zní to hodně slibně a už se moc těšíme. Je tedy potřeba za tímto účelem zakoupit vhodný doplněk:-)) Líbí se mi, že Francouzi chodí velmi elegantně oblečeni i večer. Na diskotéce najdete pár lidí v džínách a triku, stejně jako velmi krásně oblečené dívky, které vypadají jako z nějakého plesu. Každý si tu nosí co chce, ale takhle společensky oděni my Češi na diskotéky nechodíme, to se musí přiznat. Tady mi to vyhovuje, ráda se obléknu hezky. Takže černé kalhoty, bílá košile nebo pro kluky oblek není na party nic zvláštního. No co teprve na integrační párty s parlamentem? Dana hodlá vyvenčit svoje nové šatičky,ale co já? Cestou z Německa vystupuji u obchodního centra Rivetoile, které zavírá ve 20 hodin. Je 19.30. Bleskově vběhnu do obchodu Tally Weil, který mě opravdu oslnil a v obavě o svůj grant se v něm až tak často raději nevyskytuji:-)) Nicméně dneska to je nutnost. Nakonec vyberu skvostnou halenku/košili z bílého něčeho, co vypadá jako hedvábí a nahoře na ramenou má černou krajku. Jelikož má tahle značka v podtitulu „Totally sexy“ košile nevypadá jinak. Ještě je trochu décol(e)tté, jak říkají Francouzky. Takže nákup trvá asi 2 minuty a já stojím před nákupním centrem v 19.45 což je dost neuvěřitelné. Po příchodu na kolej, což je asi ve 20.30 se rozhoduji volat s Radkem, maximálně do 22. Sluchátka natáhnu na postel, takže si pěkně relaxuji, což vede k tomu, že nehlídám čas a když se konečně rozloučíme, je 0.30! Nemůžu uvěřit. Pouštím se do práce, kterou jsem díky výletu do Německa nemohla udělat, nicméně Německo za to stálo! Poslouchám latinskoamerické písničky, na kterých hoodně ujíždím. Ve 2 na mě padne chuť se pořádně naučit bachatu a v půl páté myslím že ji dost solidně zvládám. Pro čtenáře věci neznalé přidávám odkaz http://www.youtube.com/watch?v=SyaxbEcvu9k, video pravda není v dokonalé kvalitě, zato nejlepší co jsem kdy viděla. Viděla jsem jich opravdu dost:-)) Pro zájemce přidávám i skvostnou hudbu, na kterou lze tenhle tanec procvičovat do zblbnutí. http://cz.youtube.com/watch?v=XB0DCs2U9hY&feature=related. Hudby je samozřejmě všude dost, ale tohle mě chytlo za srdce ( a za boky:-)) Tanci jsem se bohužel nikdy profesionálně nevěnovala, ale moje srdce tanec zbožňuje. Nic mi nezvedne náladu a sebevědomí jako právě tanec. Jedno jestli v pokoji nebo na diskotéce. Musím přiznat, že jedině tancem se můžu nějak realizovat, vyjádřit se, projevit se. Takže se nemůžu už dočkat do Salamanderu, což je salsa club, kam zavítám hned po prázdninách, na které všichni někam prchají a samotné se mi tam nechce. Jinak pro „fajnšmekry“ přidávám i starou známou věc, ale pořád úžasnou http://cz.youtube.com/watch?v=FZMWNu8APl4 . Nutno přiznat, že moje španělština zaznamenala možná větší pokrok než moje italština, cha cha:-)) Ten „kulturní boj“ mám v sobě už dlouho, a vždycky mě vezme nějaké „období“ . Zajímavé je, že hned od příjezdu do Francie prožívám to španělské. Musím pořád poslouchat španělské písničky, překládat je, odposlouchávat Španěly na každém jejich kroku a posilněna nějakým tím alkoholem zvládám i mluvit:-) prostě v Čechách je podle mě těžké nějak se takhle konfrontovat s cizinci, ale tady to pochopitelně jde samo. Takže si tancuji a v půl páté uléhám, unavená, ale moc šťastná.