Tandem párty (Čtvrtek 23.10.2008)

Dana přichází v 9.30, já vstávám v 9.15. Přivedla jsem to opravdu k dokonalosti, jen se obléknu a mizím. Máme štěstí a stíháme autobus, což znamená i snídani ve školní kafeterii. Před Sociologie des relations internationales ještě stihnu zakoupit bagetu. O hodině se vůbec nemůžu soustředit a vydávám příšerné zvuky-nalévám si pití do kelímku, rozbaluji bagetu..je mi přednášející opravdu líto, neměla jsem v plánu jí otravovat, ale mám příšerný hlad, a jestli se nenajím, možná sebou i seknu, je mi nějak mdlo. To zřejmě ta včerejší party:-))Ještě si s Danou velmi vtipně sedneme do první řady. No, nebyl to ten nejlepší nápad. Je mi to skutečně líto, ale nemůžu s tím nic dělat:-)) Po hodině se s Danou odebíráme k nejbližšímu bankomatu a potom nasedáme na bus, který nás vysadí přímo před kolejí. Dana jde na oběd, mě však čtvrteční obědy opravdu děsí. Těším se až se vyspím. Vyřídím pár mailů a skáču šipku do postele. V 15.15 vstávám na předmět Kennedy and his times. Vůůůbec se mi nechce, ale dnes nejpozději se musí udat téma, kterým se chceme zabývat v naší práci. Takže se donutím vstát. Když se zapíšeme, vyřizuji si nějaké svoje věci a hodině se příliš nevěnuji, takže se v pauze rozhodujeme odejít. Zajdeme se ještě podívat na nástěnku, kdo že je náš tandem-partner a odcházíme ze školy. Francouzi dali totiž dohromady tandem akci, tzn. že každý zahraniční student má k sobě přiřazeného francouzského studenta, který mu má se vším pomáhat, radit mu a tak. Dali jsme si přihlášky, a pak to v kanceláři pro zahraniční studenty všechno pospojovali a vždycky někoho k někomu přiřadili. Se Španělama dali studenty, kteří byli třeba na Erasmu ve Španělsku, nebo prostě umí španělsky, k Italům studenty co vládnou italsky apod. aby se i Francouzi mohli zdokonalovat. U nás Čechů to bylo jedno, nás prostě jen pospojovali. Když si prohlédneme nástěnku, míříme do města. Jdeme se porozhlédnout po večerním Strasbourgu a hlavně nakoupit dárky domů. Sestřičce vybírám tunu bonbónů, protože její oblíbené u nás v ČR přestali vyrábět. Takže jí je chci dovézt:-)) Samozřejmě kupujeme vína, sýry a čokoládu. Dana mě opouští a jde na kolej, protože v MONOPRIX byla, když se mě ztratila platební karta. Mířím tam tedy sama a vybírám zbytek dárků. Ve čtvrt na devět chceme jít na Soirée tandem, což v praxi znamená osobně se setkat se svým partnerem z tandemu. Kromě Dany jsme všichni v tandemu s holkama, za což jsem moc ráda. Když vyberu dárky v MONOPRIX, je už 19.30 a ještě čekám dlouho na tramvaj. Píšu Daně že do čtvrt na devět zřejmě ani nedojedu na kolej, natož abych stihla někam odejít. Celá uřícená dorazím na kolej ve 20.05. Tenhle týden jsem se vůbec nevyspala. Jsem naprosto mimo. Nevnímám, chce se mi šíleně spát a je mi strašná zima. Nechce se mi na žádnou party! Ale jednou jsem se zapsala do tandemu, tak musím jít. Dám si ale předsevzetí nepropít ani cent a nezdržet se více než hodinu. Připravím se během pěti minut, a za chvíli přichází Dana. Jedeme tramvají a míříme do The Irish Times, což, jak název vypovídá, je irský pub. Zase se tam nedá tancovat, na což jsem si již zvykla. S Danou zaujmeme místo na baru blízko dveří, což, jak se později ukáže, je dost strategická pozice. Party lidí, co jsou tam spolu, se odebírají dozadu, což ale na integrační party nemá pro nás smysl. My si sedíme blízko dveří, a každý kdo projde kolem , se zastaví, popovídá, nebo jen mávne na pozdrav. Je to super. Přijde za námi i jeden Angličan, kterého znám jen o vidění,ale tenhle večer se to změní:-) a společně s Danou si vyměňujeme čísla. Pak různě povídáme a rozhlížíme se po klubu. Nicméně, hodně tandem-partnerů dneska nedorazilo. Zítra začínají prázdniny,a tak většina lidí už odjela pryč. Evropští Erasmové domů a většina Francouzů také. Neevropští Erasmové plánují prázdniny v zahraničí. A tak i my s Danou jsme bez tandem partnera. Ale nevadí, zabavíme se samy. Svoje předsevzetí hned porušuji panákem Baileys. Pokračuji místním pivem a završuji to vodkou s džusem. Nejsem zvyklá u pití alkoholu sedět, a tak mám báječně povídavou náladu. Povídám se s každým ani nevím o čem. Naproti mně u baru postává Polák, který mě už mnohokrát zaujal na hodinách Sociologie nebo Kennedy and his times. Vůbec se na mě nepodívá téměř celý večer. Potom jde občas kolem nás ven, a už se zdá že moji přítomnost registruje. Dneska mu to strašně sluší. Stojí dál na baru a povídá si s ostatními . Pak se konečně střetnu s jeho pohledem. Alkohol proudící mi v krvi mi dodává trochu kuráž a tak neuhnu pohledem ani náhodou a nepokrytě zírám. Pak mi někdo vleze „do cesty“. Otočím se k Daně a chci jí něco říct, když mi někdo sáhne na rameno se slovy:“ Vous parlez français? A už stojí u nás s Danou a povídá si s námi! Jsem z něj opravdu naprosto v šoku! On vážně přišel! Jsem zadaná a vím že on taky, ale nezávazná konverzace přece nic neznamená. Udělá mi to strašnou radost. Vlastně se s ním baví víceméně Dana, já se zmůžu jen na to, abych na něj civěla. Nutno ale říct, že to dělá taky:-)) za chvíli se s námi rozloučí a odejde domů. My se ještě zdržíme s Francouzkami a najednou hodinky ukazují něco po půlnoci a tak se i my rozhodujeme odejít. Dana má zítra ráno od osmi hodinu,ale podaří se mi ji přemluvit ať nikam nechodí. Vždyť je to o život! Tramvaj jede za dlouho, takže jdeme pěšky. Cesta je příjemná, není se čeho bát, v ulicích je spousta mladých lidí. Jsem šťastná když konečně upadnu do postele. Mám akorát šílený strach z toho, že zítra zaspím. Nakonec se s Danou domlouváme na 10.30, že půjdeme nakupovat.