Pááááááááárty!! (Středa 22.10.2008)

Ráno vstávám v 10.45. Skvostné!! Rozhodla jsem se totiž nejít na Histoire des relations internationales. Jdu rovnou až na italštinu. Monsieur Censi se opět, velice „překvapivě“ věnuje mafii. Sice jiný článek, ale moc mě to nebere. O hodině si stačím vyřídit moje věci, nějaké dopisy a podobně. Monsieur Censi mě v současné době bohužel upoutává svým vzhledem víc než svým výkladem. Hmm…škoda, jeho hodiny vypadaly velice slibně. Už nechci mafii, problematiku neznám, a tak mě nebaví se v tom vrtat. Nakonec mě hodina ale poměrně příjemně naladí. Rozhoduji se nejít ani na Histoire Européenne. Minule jsem tam sice byla, ale stejně jsem psala dopisy a zápisky z hodiny nemám žádné. Nemá smysl tam sedět. Navíc, Le monde russe dnes odpadá. Odcházím ze školy v prima náladě a mířím si to na tramvaj, která mě odveze do centra. Procházím obchůdky a domlouváme se s Danou, že až bude v centru i ona, prozvoní mě a sejdeme se u hlavního vchodu obchodního domu. Do té doby si prohlížím knihkupectví, respektive knihy v něm, takže paráda. Pak s Danou hledáme kancelář SNCF, což je agentura zabezpečující dopravu. Nejdou nám spustit jejich webové stránky, a tak se jdeme zeptat. Trochu neuvěřitelně zní, že oni to řešit nebudou, že to je problém společnosti,která se stará o webové stránky. Odcházíme s nepořízenou. Vlezeme ještě na chvíli do knihkupectví Kleber, pro mě tedy rozhodně největšího knihkupectví ve Strasbourgu. Pak jdeme do obchodního centra La Fayette. Hledáme solárium. Nechce se mi věřit, že by mezi regály oblečení sídlil kosmetický salon se soláriem, ale je to tak. Užívám si tu chvilku tepla a celá rozradostněná odcházím. Při odchodu nemohu najít svoji platební kartu. Zdá se mi to trochu divné, ale zatím nepanikařím. Nakonec se rozhodnu si důkladně prošacovat tašku. Nic. Začíná se mě zmocňovat panika. Dana míří do MONOPRIX (kosmetika/parfumerie/drogerie) a já domů. Obrátím vzhůru nohama celý pokoj, ale nic nenajdu. Vzpomínám, kde jsem naposledy použila kartu. Napadá mě jen knihkupectví, kde jsem včera zakoupila knihu s francouzskými idiomy. Je to hloupost, ale společně s Danou,která už přišla, se vydávám do obchodní galerie. Zdá se mi to, nebo se prodavač skutečně tváří divně?! Po mém dotazu na platební kartu se usmívá a k mému překvapení ji vytáhne ze šuplíku! Jsem naprosto v šoku, vůbec tomu nerozumím. Nechápu, jak jsem ji tam mohla ztratit nebo zapomenout, ale prostě mám ji! Jsem strašně šťastná. Rozhodneme se s Danou zajít do restaurace, kde dělají pizzu a těstoviny, ale trochu se bojím použít rovnou přívlastek „italská“. Jídlo je moc dobré, příjemně si popovídáme, co víc si přát? Posilněny jídlem odcházíme na pokoj a plánujeme večerní party. Dnes se totiž koná party, na kterou jsou pozvaní lidé z Evropského parlamentu a mezinárodní studenti.( i Francouzi, samozřejmě:-)) Po zasedání EP všichni přítomní stážisté, překladatelé a podobní se chtějí někde pobavit. A tahle party k tomu má posloužit. Když dorazím na kolej, zjišťuji, že dnes se na šestém patře také koná party. Takzvaná „chodbovka“:-)) Ale jaká!! Žádné sezení po chodbách a cigarety. V chodbě je nastrkáno asi milion stolů a židliček. Nejdřív mi píše Dana ať určitě přijdu, ale moc se mi nechce. Za chvíli klepe na dveře jeden kluk a po chvíli holka. Zvou mě i oni. Tak tedy jdu. Jsem opravdu překvapená. Je to moc hezké. Všude spousta občerstvení. Seznamujeme se s jednou Němkou, a se dvěma Turky. Jeden se jmenuje Denis a druhý Çinar. Povídáme a nakonec nám sdělí že se uvidíme v Jimmy´s baru. Tak se připravíme a po 22. hodině odcházíme směr bar. Hned u vchodu zaplatíme 3 euros. Jsem velmi zklamaná, téměř nikdo tam není a vůbec se netancuje. Objednávám si gin s tonicem a okukuji klub. Çinar je v družném rozhovoru s Danou a se mnou se pořád chce vybavovat Denis. Je příšerný. Vousy má dlouhé jako vlasy, a při mluvení šíleně prská. Je mi z něj nevolno. Snažím se být neviditelná. Nechci Daně kazit večer,protože se zřejmě dobře baví,ale já se vidím ideálně v posteli s knížkou. Najednou se Dana zvedá s tím, že ostatní by rádi změnili lokál. Ideální by prý byl Java bar,protože je tam Erasmus party. Nakonec se jde ale směr Living room, což je bar/diskotéka, jak kdo uzná za vhodné. Cestou se konverzuje na roztodivná temata a já se už těším do baru. Je naprosto narvaný! Mám radost. Hned na začátku si mě vyhlídne pracovník EP který mi hrdě oznámí, že není Francouz, nýbrž Holanďan a chce se mnou tancovat. Nechutné! Mohl by mi dělat tátu. Odcházím, nicméně ho za chvíli potkávám zas a on mi dokonce kupuje drink, z čehož je očividné, že mě sledovat celý večer, protože mi bez ptaní kupuje gin s tonicem.Prohodím pár slov s Çinarem a Danou a rozhlížím se, zda-li někoho neznám. Pár známých se najde. Večer se rozjel úplně skvěle, takže jsem nakonec ráda, že jsem neodešla pryč. Celí utancovaní, unavení a zavaření odcházíme mezi 2 a 3 pryč. Do postele uléhám ve 4.15. „Nádhera“. Musím ráno na Sociologii. Ta náhrada v úterý byla náhrada jaksi dopředu za prosinec, protože tu vyučující nebude.Ach jo, dobrou noc.