Pereme, sušíme a uklízíme (Pátek 17.10. 2008)

Po včerejší velmi povedené noci se rozhodnu spát do 10 hodin. No, 5 hodin spánku nic moc, ale je potřeba udělat fůru věcí. Třeba totálně a velmi razantně uklidit můj pokoj. Chci prát, ale nemám štěstí a vše je plné. Až ve 12.30 se pračky uvolní. Dávám prát z okna pracně sundaný závěs, povlečení a ještě nějaké věci. Rozhoduji se vyprat i polštář. Je na něm napsáno že se může prát, tak proč ne. Nečistoty je třeba se zbavovat na všech frontách. Polštář pouštím v mezičase, kdy druhá pračka ještě pere. Sotva ho tam nacpu a ještě mám v plánu za ním šoupnout řadu věcí. Pracně zavírám pračku. Je mi jasné, jak moc mě příchozí lidé nesnáší, okupuji hned dvě pračky! Cha, tak to bychom měli. Vracím se na pokoj a rozhodnu se procházkou dojít do nejbližší pekárny. Jednu jsem si vyhlídla v blízkosti školy. Velmi mě zklame,takže beru jen chléb, který mě po ochutnávce zklame ještě víc. Co se dá dělat. Když přijdu z pekárny, jdu vyndat prádlo z pračky. Všechny sušičky jsou plné. Nechávám mokré prádlo v tašce a čekám na uvolnění sušiček, což má nastat přibližně za 15 minut.Je to poměrně dlouhá doba,nicméně vzdálit se nemohu. Za chvíli dopere i pračka s polštářem. Nadšené dívky plní obě uvolněné pračky. Zjišťuji že polštář musím nechat prosušit zásadně samotný. Odcházím do kanceláře pro žetony k sušení, kterých budu dnes mimořádně potřebovat víc, než těch k praní. Je to velký problém, protože jsme prostě ve Francii a zařizování mi nápadně připomíná Saturnina. Nakonec paní přemluvím a ona mi žetony vydá. Celé tohle představení pračka-kolej-sušička-kolej mi zabere naprosto celé odpoledne. Praní je tu opravdu dlouhý proces. Vracím se se všemi potřebnými žetony do prádelny. Sušičky prázdné. Na jedné pračce zbývá 5 minut, na druhé 3. U obou stojí dívky. Když mě uvidí, očividně je pojme oprávněná hrůza. Svoje praní prostě neurychlí a tak se nenávistně dívají, když do jedné sušičky nacpu mokré prádlo z tašky a do druhé polštář a znemožním jim tak využití těchto přístrojů na dalších 90 minut. Na závěr si dám kávu z automatu, který stojí vedle prádelny a popřeji nebohým dívkám pěkný večer, protože je právě 18 hodin. Mezi běháním do prádelny čistím pokoj jak je to jen jde. A opravdu to jde jenom Savem, neboť jak říkají v jedné reklamě, jen desinfikované je opravdu čisté, haha:-)) Savem vytřu podlahu i umyju postel a všechny stěny. Je tu až sterilní prostředí. Na večer se domlouváme s Danou, že zajde ke mně, já budu uklízet dál a přitom jí dopodrobna vylíčím průběh včerejšího večera. Mezitím doběhnu do sušičky, odkud vytáhnu polštář. Na první pohled je suchý,ale vevnitř je vše naprosto mokré. Podstupuji nehorázný proces, kdy na stůl vyndám téměř celý vnitřek (duté vlákno) a čekám dva dny, než se to poctivě vysuší. Stále povídám a povídám až je 22, Dana odchází a já jdu volat s domovem. Jdu spát asi v 1.