Bateau Mouche (Úterý 16.9. 2008)

Vzbouzím se klasicky před šestou. Už se mi úplně motá hlava. Jestli tímhle tempem budu žít dál, asi se nedožiju ani pětadvaceti. Jsem strašně vyčerpaná. Navíc unavený obličej dá větší práci namalovat než ten odpočatý:-)). Ve výsledku vypadají vždy stejně akorát s rozdílem asi 20 minut. Cestu do školy ani nevnímám a jdu jak ve snách. Jsem naprosto mimo, nedokážu ani mluvit. Chce se mi strašně spát. Kurz francouzštiny vůbec neutíká. Rozdělíme se na dvě skupiny a jedna (my) zastupuje nějakou ženu s dětmi co odmítá dojíždět za prací do Paříže a druhá skupina naopak hájí zájmy státu a argumentuje, proč musí žena práci přijmout. Celé je to úplně k ničemu, neboť to nikterak neovlivňuje moji francouzštinu. Tupě zírám před sebe a zmůžu se asi na 3 věty. V hlavě mám pouze a jen oběd, protože ten mě nakopne k přežití odpoledne. Po výuce (netuším jak jsem dožila konce) se jdeme s Danou podívat na trh. Komentujeme všechno co vidíme. Mají krásná rajčata tak říkám že za 2,50 se to ještě dá snést. Najednou se otočí kluk a říká: „Vy jste Češky?“ Koukáme na sebe s Danou jak blázni, protože češtinu přece jen v tomhle městě slyšet moc není. Prohodí dalších pár vět s dost těžkým přízvukem. Dál už chlapec neví a přecházíme do angličtiny. Dozvídáme se, že studoval v Praze přes Erasmus na FTVS. Zveme ho ať jde s námi na oběd. Cestou si povídáme o všem možném a při obědě řešíme Čechy a Francouze. Johathan si postěžuje, že mu chybí „polevka, rizek a medovník a taky pivo“ takže s Danou vymýšlíme plán = my uvaříme polévku,on přeloží cokoliv:-)). Ráno den tragicky začal, kurz měl přímo katastrofální průběh, ale po setkání s Jonathanem se mi trochu nalije krev do žil. Přece jen komunikace s rodilým Francouzem je něco jiného než kurz s ostatními Erasmy. (nic proti nim) Po obědě si jdeme pro něco sladkého do vyhlášené pekárny Au Pain de moc Grand-Père, prostě jak říkáme - "K dědečkovi.“ Pak si asi na tři hodiny zalezu do postýlky a odpoledne strávím krásným sněním. Asi v 17.15 vylezu a rychle jdu k univerzitní restauraci Gallia, kde máme sraz. Jedeme bateau-mouche (krytá loďka) která nás asi 50 minut veze po všech krásách Strasbourgu. A opravdu je na co se dívat. Čtvrť Petite France je úchvatná, stejně tak mě uchvátí když po čase dojedeme k Evropskému parlamentu. Po výletu jdou všichni na společnou večeři ale já při vidině teplého pokoje a hlavně postele utíkám na kolej. Večer se ještě stavuji u Dany a převyprávím jí celý výlet, protože ona tam nebyla. Zase jdu spát nad ránem.