Akce "Agora" (Středa 24.9. 2008)

Ráno vstávám ve čtvrt na šest. Je to dost těžké. Jsem pěkně zpomalená a všechno mi strašně trvá. V půl osmé mě vyzvedne Dana a jdeme směr l´IEP. Od osmi hodin je předmět Histoire des relations internationals. Nejvyšší hlava pomazaná Monsieur Schirmann nám vykládá o začátku první světové války. Ze začátku to ještě jde, a dělám si i poznámky, ale potom mám pocit že omdlím a nic nevnímám. Potom si plánuji spánek, a přemýšlím, že ani nepůjdu na oběd, abych si pěkně pospala. Realita je trochu jiná. Je potřeba umístit jeden papír do studentské organizace AGORA. Tam jim od nás chybí jeden kód takže si od nás požadovaný papír nevezmou. Jdeme si pro kód do jiné kanceláře, kde nás paní (vypadá jak čarodějnice, jen uletět….)seřve, jak jsme si dovolily jít do AGORY, když ten papír vyřizují oni. Tak se zase přesuneme do AGORY abychom nahlásili, že papír nebude, protože nám to baba Jaga zakázala. Slečna souhlasí a říká, že to není naše chyba a že si to s babou Jagou vyřídí sama. To snad ani není pravda, tahle anabáze zabrala téměř hodinu. Ze spaní nic nebude. Rozhodujeme se jít si pro nákup. Beru zeleninu, ovoce..pečivo…a rázem jsem o 15 euros lehčí. Návštěvu papírnictví za 10 euro radši pomíjím. Celý den se těším na oběd. Než ale dojdu k sobě do pokoje a vybalím nákup, zjistím, že se nějak zázračně pohnul čas a já už oběd nestihnu. Doslova supíme do školy na předmět Relations internationales et transferts culturels. Nikdo neví co si pod tím představit. Sedíme uřícené v aule, když přijde jedna holka a řekne, že profesor tu dneska není. Jdeme dolů k vývěskám a drahý profesor skutečně není dnes přítomen. To mě dost namíchne. Cestou na kolej (pokolikáté už?) se stavuji na poště a vyzvedávám si ooooobrovský balík. (Díky, mami!!)všichni na koleji závistivě koukají:-)v balíku jsou samé dobroty a hlavně kosmetika. (Bezva:-)) Když se pokochám obsahem balíku, uháním zase do školy na Histoire Européenne. Celkem se to dá poslouchat,ale jsem strašně unavená a moc nevím, o čem je řeč. Respektive jednotlivým slovíčkům rozumím, ale do vět mi to mozek nespojuje. Když jakž takž dožiju konce, přichází předmět Le monde russe. Ač ten samý profesor, nerozumím ani slovo. Mám zanesený mozek, dneska toho bylo opravdu hodně, navíc přednášky trvají 120 minut a 3 za sebou..to je prostě moc. Během poslední přednášky „zasekávám drápek“ a sedím vedle Adriany, jedné z Brazilek. Je opravdu moc milá, tak si šeptem o hodině povídáme a já si přijdu jak na střední:-))Když jí dám své číslo, asi za 10 minut mám nepřijatý hovor z cizího čísla. Tak nevím….že by Brazilec?