Začíná škola (Pondělí 22.9. 2008)

V noci mi bylo strašně špatně. Vím, že jestli se už konečně nevyspím, bude se mnou konec. Nakonec si můžu si dovolit ten luxus spánku a vstávám přesně ve 12. Nejdu ani na oběd ( a ten hodně miluji) jen abych mohla spát. Ve 13.15 mě vyzvedává Dana a jdeme zařizovat nějaké administrativní věci. (Jak jinak, ve Francii, že) Přesně v 16 hodin nám začíná předmět La Convention européenne des droits de l´homme. Profesorka vypadá jen o málo starší než my a je strašně příjemná. Hned na úvod se ptá, kolik je ve třídě cizinců. Měla by se zeptat obráceně, to by bylo snazší, neboť je přítomno jen 5 Francouzů. Slyšela jsem od různých mých známých, že nejhorší jsou první 2 měsíce, kdy není nikomu rozumět a nikdo si ani neumí udělat žádné poznámky, takže jsem přímo vyvedena z míry když rozumím a dokonce si i píšu poznámky. Nerozumím a ani nemůžu rozumět úplně vše, ale vím o čem je řeč, což je hodně úžasný pocit! Po desetiminutové přestávce kdy paní profesorka odchází kouřit:-) přichází Santiago a Brazilec (už vím, že se jmenuje Jonas). Přestávám se soustředit na lidská práva. Dorazí mě tím, že si sednou spolu. Raději zvolím nenáročnější práci-přepočítávání kreditů. Potřebuji jich 40,protože 20 máme rozložených do povinných předmětů, které jsou pro každého stejné a 40 je na nás. Vychází mi jich 52. Vypsala jsem si všechny předměty, které by mě nějak zajímaly, takže jsem ráda že mám z čeho vybírat. Zbytek rychle uteče a my se přesunujeme do vedlejšího sálu na předmět Culture et Relations internationales au Xxè siècle. Předmět nepojednává úplně o tom, co má v názvu, ale připadá mi spíš jako dějiny umění. Profesorka je též velmi mladá a též velmi příjemná. Ukazuje nám různé obrazy a texty z doby kolonizace a začátku století. Moc mě to baví, nicméně mi není tak docela jasné, z čeho se bude skládat test. Venku je nádherně i ve 20 hodin, takže není problém se po výuce přesunout na kolej pěšky, i když už ode dneška máme zařízené karty na tramvaj a autobus.Po úklidu pokoje jdu zase spát v 1. Celý život se chci "naučit" chodit spát ve 22. Pořád se mi to nevede. Tak snad zítra.