Úspěšní mohou na l´IEP studovat dál (Pondělí 15.9. 2008)

Vstávám klasicky před šestou. Většinou sedím na posteli půl hodiny a poslepu u toho snídám. Jsem po ránu úplně neschopná. Potom si čtvrt hodiny čistím zuby (na zuby jsem vážně úchyl) a potom si půl hodiny žehlím vlasy (ale už jsem s tím téměř přestala, mám pak plnou kajutu vlasů a nebaví mě to pak uklízet) V půl devátý zase ťukne Dana a odebíráme se směr l´IEP. Mme Witkowski, naše profesorka,se rozhodla změnit sál výuky. Posledního kurzu jsme se tak úplně neúčastnily, takže nevíme kam. Naštěstí skupinka studentů postávající před salle 211 nás navede. Židle jsou kolem zdí do kolečka, což je praktické a hlavně ne tak stresující. Mme Witkowski nám oznamuje, že je na pořadu dne návštěva Bibliothèque. Knihovna není moc rozsáhlá,ale hodně útulná a přímo vybízí ke studiu. Nicméně návštěva nezabere víc než 20 minut, takže se za chvíli vracíme do učebny. Na hodině se dozvídáme zajímavé věci, jako třeba že francouzské univerzity jsou otevřeny všem zájemcům o studium a nekoná se na nich výběrové řízení. Chcete studovat medicínu ale nic nevíte? Nevadí, jděte studovat. Problémem je síto ve druhém ročníku, přes které projdou stejně jen ti nejlepší, takže stejně se přirozenou selekcí vyberou jen Ti opravdu vhodní ke studiu. Zato na Grandes Écoles probíhá těžké výběrové řízení a uspěje jen 20 procent uchazečů. Dále je nám trochu vyvrtána díra do hlavy inforamací, na jak prestižm institutu se právě nacházíme. Také se dozvídáme, že pokud někdo z nás Erasmů velmi úspěšně složí závěrečné zkoušky, má možnost na škole studovat dál. Zní to fantasticky, tak že by….snad….???? Po vyčerpávajících informacích se těšíme na nejkrásnější chvíli dne-oběd. Po cestě se domlouváme s Kristinou, že odpoledne půjdeme zařídit účet do banky. Po obědě jdu rovnou do školy, protože dnes probíhají platby v hotovosti. To je opravdu „báječná věc“ protože hotové peníze zde berou pouze jeden den. Jak už jsme se zmínila….jsou tady s tím trochu na hlavu,protože to když to jde jeden den, jde to i druhý,ne? Tady ne. Od ostatních studentů vím, že hned po zaplacení dostali etudiantskou kartu. Když se po ní ptám, paní mi poví, že karta bude samozřejmě za týden.(?!)Nevěřícně odcházím ze školy. Myslela jsem, že mi to zabere půl odpoledne a teď najednou nemám co dělat. S Kristinou mám sraz až v 16 a je 14. Sedím na lavičce v rušné ulici u školy a píšu sms. Mezitím se zamýšlím že bez Dany by tu bylo opravdu strašně smutno. Nemohla bych s nikým promluvit! To je strašná představa. Dochází tu k těžké dělbě podle jazyků…Španělé drží pohromadě, Brazilci drží pohromadě, pak je tak nějak skupina seveřanů (Norky, Dánky, Švédky) a tak podobně a i když jsou všichni ti spolubojovníci moc milí a vždy se rádi baví, řekla bych, že probojovat se do nějaké národní skupiny je dost těžké. Chodím ještě dlouho po městě než se mi na hodinkách objeví 16.00. Kristina navíc dorazí až v 16.30 takže si zimy užiji až dost. Dnes je opravdu nesnesitelně, je jen 9 stupňů. Mrznu venku od oběda, což znamená už 4 hodiny. Když zalezeme do banky, je to vysvobození. Slečna za přepážkou je strašně milá. Vyřídíme účty, elektronické bankovnictví a pojištění pokoje a hurá domů. Po cestě dávám dohromady veškeré drobné i od Kristiny a na kolej se svezeme autobusem. Kristina má permanentku na bus a tramvaj, kterou já díky dlouhé absenci etudiantské karty zatím nevlastním. Večer si jdu postěžovat Daně na nechutnou zimu kterou lze vyřešit jen teplým čajem a něčím dobrým na zub. Zase usínám ve 2 hodiny.