Oficiální uvítání na l´IEP (Pátek 19.9. 2008)

Vstávám si až se vzbudím, sama od sebe, žádný budík. Neskutečná nádhera!Dnes je zápis a vše kolem toho. Mělo to být přesně od 9 a celodenní, ale díky tomu, že je nás hodně nemohli najít žádný vhodný sál a setkání se přesunulo až na 14.30 hodin. Mme Witkowski (vtipně) navrhla, že by se tedy mohl konat ještě kurz. S Danou se rozhodujeme vegetit. Nakonec se dozvídáme, že na kurzu bylo málo lidí a tak je po hodině (!) pustila. (Ještě že jsem spala!) Dám se dohromady a v půl jedné na mě čeká Dana s Kristinou a jdeme na oběd. Oběd je opravdu nejkrásnější chvíle dne, žiju jen pro něj:-))(A taky pro mojí lásku, ale to jsme někde jinde:-)) Po obědě se procházkou dostáváme k l´IEP. Do dvou vydávali etudiantské karty, a je půl třetí, takže si nedělám iluze. No co, kartu jsem neměla dva týdny, ještě bez ní vydržím. Ve dveřích do sálu mi Aline vrazí mojí Carte d´étudiante!!! Moji drazí, mám vlastní etudiantskou kartu! Pro všechny případy ji přikládám, abyste viděli že si nevymýšlím:-))Na zápise samozřejmě obdržíme další nálož papírů (miluju Francii) a obecné informace co a jak máme zapisovat. To, co se stane potom, mi opravdu vyrazí dech. Do sálu napochoduje asi 20 lidí a za strašného rachotu se prochází po sále. Ten rachot je hudba školní kapely (?) ale je to úžasně rytmické a opravdu to na mě udělá dojem. Uvítají nás a postupně chodí k mikrofonu. Každý se představí za své oddělení a láká nás abychom se připojili. Postupně nás láká prezident sportovního klubu, prezidentka roztleskávaček, šéfredaktorka školního časopisu, někdo z uměleckého „oddělení“, a někdo z ekologické „frakce“. Připadám si jak v americkém filmu (ano, jsem ale ve Francii) a ta vlastní soběstačnost téhle univerzity mi připadá fantastická. Ti studenti pro svoje předsvědčení žijí, organizují akce…prostě mě to obrovsky okouzlilo. Pak se s námi rozloučí a odběhnou. Potom přichází poměrně roztodivný člověk, který nás láká do spárů organizace která se zabývá nikdo neví čím. Z pána tečou potoky potu, zřejmě nikdy nemluvil před takovým počtem lidí. Když skončí, jde se domů. Zhruba za hodinu se koná společná večeře v univerzitní restauraci Gallia, takže si jen na kolej odhodíme triliony papírů a jdeme zpět. Před l´IEP, kde máme sraz, téměř nikdo není,takže se odchází rovnou. Nakonec téměř všichni dorazí přímo do Gallie. Dnes je speciální soirée crêpes, takže jsme zvědavé co bude. No, je to poněkud umělohmotné ale hlad je hlad. Na večeři se probírá další průběh večera. Ve 22.15 je sraz u l´IEP a jde se společně někam, kde jsou francouzští studenti a Erasmus je v menšině. Docela se těšíme a do té doby se jdeme natáhnout, protože je teprve 19 hodin. Před desátou večerní se vychází směr francouzská party. Ve městě jsou svátky Patrimoine a slaví se v mnoha ulicích. V jedné, poblíž naší koleje ,potkáváme skupinku Španělů, z nichž znám Diëga (pravda,Portugalec) Jimenu a našeho slavného Pabla. Domlouváme se, že se sejdeme v Salamanderu. Čekáme,že dnes večer dorazí tak 20 lidí. To, co stojí před l´IEP je hromada lidí čítající zhruba milion členů. Je to neskutečná skupina. Kluk, co se odpoledne vydával za sporťáka nás vede do nějakého baru. Asi tak během vteřiny je všem jasné, že se do něj nikdy nemůžeme vejít. Roztrhne nás do několika různých barů. Objednávám si pivo Desperados v láhvi, protože je nejlevnější. Je ale docela dobré. Za chvíli se u nás zjeví sporťák a hlásá přesun do Samandru, salsa baru. Po vstupu s Danou usuzujeme, že dnešní večer se zřejmě nepovedl a asi po 15 minutách odcházíme. Škoda, akce měla solidně našlápnuto a skončila tak nějak doztracena……….nakonec se ale těším do postele.Nicméně se nám podařilo tak nějak "zaseknout drápek", protože jsme se začaly bavit se Španěly, pak s holkama s Brazílie a vůbec jsme se tak nějak integrovaly. Vlastně se ta akce dá hodnotit dost úspěšně.