La route de vins (Neděle 21.9. 2008)

Ráno nemůžu uvěřit tomu že jsem vstala po pouhých dvou hodinách spánku. Pohybuji se značně zpomaleně a dělám si s sebou svačinku. Pěkně poctivou, bagetu, rajská jablíčka, okurku, hroznové víno….když už má být pique-nique tak ať to tedy stojí za to. Poslední dobou se čím dál tím méně věnuji tomu, abych po ránu vypadala jako člověk. Chtělo by to napravit. V tomhle mikroprostoru se však úplně vše dělá velmi těžko. Snídaně je problém, oblékání problém - není si co kam odložit a hned se musí uklízet. Když dám vše (a mě) dohromady, ťukne Dana a vyrážíme směr l´IEP. Akorát přijíždí bus, který mě opravdu pobaví. Pak mě začne štvát. Když si sednu, nemůžu dát před sebe nohy, kolena bych potřebovala mít tak o 5 cm dál, bezva, celou cestu mám obě nohy do uličky. Pohodlí jak řemen. Cestou spím a nevnímám jistě velmi zajímavé objekty, o kterých Antoine vypráví do mikrofonu. Zhruba v půl desáté se dostáváme k zámku/hradu (?) Le Haut-Kœnigsbourg. (Ano, stále jsme ve Francii!!) kde absolvujeme prohlídku, která sestává ze stálého stoupání a klesání po všemožných schodech. Stavba mě zaujala, ale víceméně tím kde se nachází (viz fotogalerie) než interiéry. Prohlídka trvá docela dlouho a je příšerná zima.Zaplať pán Bůh končíme. (je mi opravdu nechutná zima, a to mám několik vrstev!) Měli jsme štěstí, zrovna když odcházíme, nahrne se dovnitř asi miliarda lidí. Aspoň že jsme to měli v klidu. Autobus odjíždí ve 12. Cestou zase nevím o světě a tak se vzbudím až když přijíždíme do vesničky Riquewihr (bezva název). Nakonec se umoudřuje počasí a ti nejodvážnější jdou „pique-niqueovat“ rovnou na trávník. Na to je mi pořád ještě dost velká zima. Máme volno až do půl třetí. S Danou volna využijeme prohlídkou vesničky, která očividně sestává z jedné ulice. Avšak překrásné. Atmosféra mě opravdu dostane. Přeje nám počasí, všude voní místní speciality (převážně sladké) a všude nám dávají degustovat. Paráda! Nakupuji hromadu pohledů a Dana nějaké sladkosti. Pátek, sobotu a dnešní den hodnotím jako opravdu překrásné. Tolik jsme toho viděli…tolik zážitků a vjemů..nevycházím z údivu. V půl třetí máme sraz a jdeme do vinotéky. Francouzi pořád pijí, buď víno nebo pivo. Po prohlídce a přednášce o zrání a výrobě vína docházíme do sálu, kde máme možnost degustovat 4 druhy vín. První je šumivé, další jsou bílá. Povídáme a čas příjemně utíká. U stolu sedíme s Angličankami a mluvíme tak asi Frenglish. Pěkný to jazyk. Hlavně že si rozumíme. Během dne vypozoruji, že Santiago očividně spí se svou španělskou spolubojovnicí. Zajímavá informace. Bohužel čas rychle utíká a kolem 16.45 je čas k odchodu. Jako dárek dostáváme svoji degustační skleničku. Cestou do Strasbourgu kupodivu nespím ale užívám si krajinu. Je to opravdu výjimečná krása. Naprosto všude jsou vinice. Je to fascinující pohled. Přibližujeme se do města a zanedlouho je čas vystoupit. Zatleskáme Aline a Antoinovi za krásný výlet a vystupuje se. Těším se na svůj pokojíček, a hlavně na postel v něm. Zítra začíná škola. Ne ještě úplně naostro, ale začíná. Je takový zkušební týden. Máme možnost se dojít podívat na předměty o které bychom měli zájem a teprve potom si je zapsat, což je super. Doufám, že všechno dobře dopadne a mě se tu i po prvním školním dnu bude pořád líbit.