Loučení a slzy (Sobota 6.9. 2008)

Ráno odjíždí přítel domů. Loučení nebere konce. Nevím jistě jestli ho vůbec pustím pryč. 06.00-Radek je definitivně pryč. Sedím na posteli a brečím jak želva. Bůh je milostivý a nechá mě usnout. V 10 se vzbouzím. Na rozdíl od včerejšího slunečného počasí nechutně prší. Venku je černo. Měla bych si uklidit skladiště. Uklidím pár triček. Jdeme s Danou do města. Najít školu, nějaký jiný instituce, prohlídnout centrum. Po příchodu jdeme s Danou vařit. Polévku do litru vaříme pouhopouhých 30 minut (je na 5). Nejde plotýnka. Nakonec se to dá jíst. Zve mě k sobě do pokoje. Tak příjemně se mi s ní povídá! Napadá mě co bych dělala kdyby tu nebyla. Asi bych tak půl roku brečela,stýskalo by se mi a myslela bych na hlouposti. Takhle se mi sice stýská taky, ale není rozhodně čas na to myslet.Chechtáme se celou dobu. Je dvanáct, odcházím spát.