Plazoleta - druhý pokus (Pondělí 29.9. 2008)

Vstávám v 9 hodin. Kupodivu nejsem ani unavená, ale jsem si jistá, že v průběhu týdne mě to pěkně vytrestá. Mohla bych spát déle, ale mám pocit, že bych tu prospala život…začínám pěkně snídaní a pak se rozhoduji udělat si dopoledne čistě pro sebe a zalezu si do koupelničky. Nutno podotknout, že proces mytí tu trvá dlouho, natož když si chci dopřát všemožné zábaly a podobně. To „sežere“ skutečně neuvěřitelné 3, 5 hodiny. Pak se konečně dostávám k přepsání svých poznámek a v 15.30 jsem „ready to go“ na předmět La Convention européenne des droits de l´homme. Minule se mi předmět moc líbil, nicméně dnes, i když sedím v první lavici a měla bych slyšet a snad tedy i rozumět, nějak nerozumím. Pablo naší vyučující v pauze přiznává, že téměř nerozumí. No dnes skutečně není sám, protože se mě jde zeptat Adriana, jestli rozumím. Mám radost, že v tom nejsem sama. Další předmět je Culture et Relations internationales au XXè siècle. Spoustě lidí se tenhle předmět moc nelíbil, ale mě šílené. Vyučující je velmi mladá a velmi zapálená pro to, co říká. Soustředíme se na kolonialismus, a tak si prohlížíme různé dobové fotografie, pohledy, a velmi příjemným zpestřením je sledování částí Angeliky. Když se zhasne, všichni se pohrouží do sledování filmu a když se pak znovu rozsvítí, třída jen zavrčí. Nicméně se jede dál. Po škole je „Repas international“ což znamená, že studenti z různých zemí donesou svoje národní jídla. Tahle akce začala v 18.00 ale já jdu až po skončení kurzu, tzn. ve 20 hodin. Vše je snědeno, ale je mi to jedno, protože mě jde o to, co se bude dít potom. Dohromady všichni společně jdeme do Plazolety, do baru, kam jsem nesebrala odvahu vejít v sobotu. Přípravě na dnešní večer jsem věnovala přibližně stejný čas jako v sobotu. Adriana mi řekla, že prý mi to moc sluší a že vypadám nějak úplně jinak a že to vypadá, jak kdybych se chtěla někomu extra moc hodně (tak to doslova řekla:-) líbit. Nechápu fakt, že když před l´IEP stojí asi 40 lidí, do Plazolety jich dojde asi 20. Což mě mrzí, protože spousta lidí prostě nepřišla.(Kde jsou Brazilci??) Nakonec se bar ale hezky plní a já se učím jednu věc-pozdě po práci nebo po škole chodí na skleničku téměř každý Francouz a tahle akce se nejdéle do jedné, jedné a půl hodiny od příchodu zakončí. Je to ale příjemné, i když se žádný tanec nekonal, a já se začínám těšit na podobné pokračování školy-v baru:-) Padám do postele a nevím o světě.