Soirée Salsa (Pátek 12.9. 2008)

Stihnu se vypravit včas. Po cestě do školy s Danou řešíme, že jsme asi nějaký “out”. Už proběhla třetí party Erasmus, a my nebyly ani na jedný. Jenže hlavně-je nám to jedno, protože se nám vůbec nikam nechce. Pro nás je odměna posezení v crêperie, v kavárně, nebo když si koupíme pravý francouzský croissant....utrácet za alkohol mi přijde zbytečný.Nicméně.... dneska je Soirée Salsa, takže třeba ten názor ještě přehodnotím:-) Ráno v půl devátý máme rendez-vous před l´IEP a tramvají se přesuneme ke Conseil Régional. Prší a je značně nechutně. Když jsem těžce nevyspalá, nevim o co jde na přednáškách v Praze, a to se mluví česky. Tohle jsem neměla šanci pobrat.Rozuměla jsem slovíčkům, nicméně do vět mi to mozek přestal spojovat. Dvě hodiny přednášky a následné debaty jsou na mě opravdu moc. Po prezentaci následuje občerstvení, kterého je poněkud málo:-) Zhruba do dvanácti se dopravíme přímo k naší menze. Tušim že prvotní záměr nicméně není jídlo. Je to něco jako obrovská seznamovací kancelář. Všichni se prohlíží, hodnotí ostatní (aspoň my s Danou určitěJ:-) nicméně tam to končí. Mají tady prapodivné zvyky....já jsem zvyklá z koleje z ČR, že uklízečka přebírá pokoj na konci roku. Tady jsou trochu na hlavu, přebírají na začátku i na konci. (Pro jistotu, že) A všechen ten inventář si zkontrolují. Nicméně....já jsem vše ohavné poslala domů,protože bych se tu s tím nevešla. K ohavnostem počítám erární peřinu a polštář ( zatuchlinu jsem větrala celý víkend) a navrch přidávám těžce použité prostěradlo (Protège-toi, protège-moi! – no jo, ti přede mnou to evidentně nefasovali:-) Na pokoji se musí nechat podepsaný papír, že jste vše přijali v O.K. stavu a ve stejném stavu to hodláte vrátit. Za žádnou (!!) cenu se nesmí nic odnášet z pokoje. Vysvětlovat nikomu nic nehodlám, takže každý den od půl druhý do půl čtvrtý se někam uklidím. (to chodí ta slavná kontrola inventáře) Tuhle nezbytnou dobu trávíme ve městě. Přesněji…v Monoprix. Obchod s kosmetikou. Těžká většina z toho do Čech nikdy nedorazí. Přitom jsou to značky známé i u nás jako L´ORÉAL, GARNIER, MAYBELLINE a tak podobně. Kupuju si první radost-mléko na žehlení vlasů, stejně mi dochází. Naše další kroky směřují do NORMY, diskontu potravin. Slušný nákup za 4 eura. Myslím, že za jídlo se tu dá nejvíc ušetřit, ale záleží opravdu kde se nakupuje. Časem město poznáme ještě lépe a nákupy budou ještě levnější. Doufám:-) Cestou se zastavím v budově A, kde zamýšlím koupit žetony na praní. Pán říká, že žetony se prodávají zásadně v kanceláři. Je půl páté, kancelář je zavřená. (Pro Saturnina znalé-Kde mám koupit žetony když je kancelář zavřená?-V kanceláři, jedině v kanceláři. A když je zavřená?-V kanceláři, jedině v kanceláři….atd.) Po vyčerpávajícím nákupu a ještě vyčerpávajícím rozhovoru ulehnu do postele. Uklízečka nic nepodepsala. Spím asi 3 hodiny. Kolem 20 hodin ke mně přichází Kristina. Slovenka, která přijela teprve včera. Není tu přes Erasmus, ale přes stipendium francouzské vlády a je tu úplně sama. Vážně ji obdivuju. Já jsem tu taky sama, ale přece jen naše Erasmácka grupa, to je něco. Daně zapojili internet. Sláva. Užíváme si připojení všechny tři a plánujeme výlety do okolí. Trochu se zapomeneme a máme asi 5-10 minut na to abychom se vypravily. V klubu Salamandre to teda moc nežije, přicházíme asi v půl jedenácté. Od 23.15 je totálně plno. Vlezný + konzumace= 10 euro. Hudba je úžasná. Tancuju rovnou se dvěma učiteli salsy (postupně:-) začínám přehodnocovat Erasmus party:-) Zjistila jsem, že Santiago není zdaleka jediný na koho se dá dívat. Jeden Brazilec (jméno zatím nevím,ale zjistím:-) má strašně smutný oči. Vypadá jako….nevim, ale prostě hezky. Večer se ubírá tak nějak normálně a po druhý vycházíme na kolej. Je to pár minut cesty.