Výlet do Colmaru (Sobota 13.12. 2008)

Snažím se trochu si pospat. Přece jen tohle ponocování mi příliš nesvědčí, ale…když já prostě snad nedokážu chodit spát včas. Dneska jsme s holkama domluvené, že pojedeme do Colmaru. Colmar(www.noel-colmar.com) je městečko asi 20 minut cesty vlakem TER, takže pomalejším, regionálním vlakem. Má přibližně 68 000 obyvatel a je to naaaaaproooosto dokonalé město. Vstanu, dám si něco malého k snídani a akorát přichází na chviličku Dana. Dohodneme se na přesné hodině odjezdu a já se pouštím do přípravy na cestu. Odchod je plánovaný kolem 12.30. Jsem připravená přesně na minutku, což u mě nebývá zvykem:-). Vyjíždíme trochu dřív, protože musíme ještě vrátit knížky ze kterých jsme psaly práci na Kennedyho. Jdeme i s Evou na zastávku Esplanade, odkud pokračujeme do knihovny. Sice jsem už práci odevzdala, ale vrácení knížek mi dodá opravdu takový „finální“ pocit. Potom pokračujeme na Gare Centrale. Byla jsem tam už několikrát, nicméně nikdy jsem nebyla venku. Jezdím jen tramvají a pak rovnou na vlak, takže venku jsem nikdy nebyla. Rozhodneme se prohlédnout si okolí budovy. Park je nádherný, takže okoukáváme co se dá. Do Colmaru jedeme ve čtyřech – já, Dana, Eva a naše francouzská kamarádka Hélène. Nic moc jsem nesnídala, přece jen čokoládový perníček a pomeranč-snídaně nic moc. V pokoji už totiž nemám nic k jídlu, protože v úterý jedu domů! Hurá. Takže v pekařství u Paula si kupuji bagetu se šunkou a croissant s mandlemi. Když se všechny sejdeme, jdeme na vlak, jede ve 14.05. Cesta uteče víc než rychle, ani se mi nechce vystupovat, jsem dost unavená. Vystoupíme na místním nádraží a snažíme se najít centrum města. Všude jsou různí lidé, kteří rozdávají mapky a různé rady, jaké trhy jsou nejlepší. Je trochu zima, ale neprší, což je téměř státní svátek. Jsem strašně natěšená. Městečko vypadá skvostně. První, co mě zaujme, je plocha k bruslení. Hraje hudba, všichni vypadají šťastně..musím to všechno fotit. Pak zase směřujeme dál do centra, na proslulé vánoční trhy. Cesta trvá asi tak 5 minut. Konečně dojdeme do centra. Je to náááádheeeeeeeraaaaaa! Ozdobený je naprosto každý dům! Jsem uchvácená. Chodíme s holkama celé přešťastné, protože město nemá chybu! Kolem centra se prochází dokola, různými uličkami, takže se nám často stane, že vyjdeme někde, kudy jsme už šly. Ale to nám vůbec nevadí:-)) Jediné, co nám vadí, je opravdu velká zima. Rozhodneme se proto zajít někam na svařené víno. Do oka nám padne útulná kavárnička, kde se docela dlouho zdržíme. Upíjíme víno a je nám dost krásně. Vlak zpátky nám jede v 19.05, ale Hélène nás překvapí tím, že i když máme lístek na přesný čas, můžeme jet jakýmkoliv jiným vlakem. Možná se to bude hodit. Když vyjdeme z kavárničky, je už docela šero. Teprve teď vyniká všechna ta krásná světelná výzdoba města. Kupuji si další svařené víno a je mi vskutku božsky. Ochutnávám všechny místní dobroty, stejně jako Dana, která si dává palačinku s extra porcí čokolády. Dává mi ochutnat, takže jsme upatlané obě dvě:-)) Je to opravdu nádherné odpoledne. Cestou z centra se opět zastavujeme u plochy na bruslení, teď večer je to opravdu bez chybičky. Spousty lidí, hudba, barevně nasvícený led…úžasné. Je ale opravdu zima, takže jdeme na vlak o hodinu dřív. Dnes nás ale čeká ještě jedna akce. Stejně jako první den našeho pobytu ve Francii, jdeme i dnes do restaurace Le Brasseur, kde skupinkám nad 20 lidí podávají téměř neomezené menu. Jsme dost unavené, ale na společnou večeři se těšíme. Původně zamýšlíme jet ještě na kolej, to se ale v žádném případě nestihne. Jdeme se proto zabavit do obchodního centra Les Halles a potom proběhneme centrem a jdeme konečně do Le Brasseur. Je tam dost fronta, ale přece jen máme rezervaci, takže si můžeme dovolit všechny předběhnout. Bohužel je tam zatím jen Norka Jenny, a vypadá dost nervně, protože tam ještě nikdo není. Volá a volá, ale asi to nevypadá valně. Rezervace je na 20. hodinu a všichni se sejdou až ve 21.15. A teprve od této chvíle se začnou vybírat peníze a začne se vařit a posléze i roznášet jídlo, přesněji tedy tarte flambée a k tomu limonáda nebo pivo. Francouzské pivo mi dost zachutnalo, takže ho piji opravdu neomezeněJ Asi kolem 23. hodiny Dana navrhne odchod, protože jsme všechny dost unavené. Navzdory únavě se ale s Evou rozhodujeme zůstat. Je tam sranda, která se však později zvrhne v zábavu opilců, a zahrnuje podobné „vtipnosti“ jako házení pivními tácky po lidech, trhání papírových ubrousků a tak podobně. Ačkoliv dnes hraje živá kapela a atmosféra byla víc než super, i my se rozhodujeme odejít. Všichni se pak přesunují ještě na oslavu narozenin Jonase (jojo, Brazilec) a Kariny, což mě ale vůbec nezajímá. Navíc ta příšerná zima….brrr. Už se těším do svého vyhřátého pokojíčku. Napíšu pár smsek a velmi mírně přiopilá upadám do postele. Uff, to byl náročný den.