Zkouška z La Convention européenne des droits de l´homme(Čtvrtek 8.1. 2009)

Spím zhruba od 3 do 5 , ale před pátou vstanu a učím se dál. Četla jsem všechno potřebné, ale mám opravdu pocit že nevím nic. Kolem půl deváté mě vyzvedává Dana. Zkouška začíná v devět. Nejdříve si člověk vytáhne otázku, pak se jde bez věcí, bez tašky připravit vedle a pak jde zpět k vyučující. Na řadu jdu asi jako pátá nebo šestá. Moje otázka zní: Trest smrti ve vztahu k Chartě základních práv Evropské unie + přijetí členskými státy. Uffff, to mi naštěstí sedne. Připravím se a jdu na to. Nejdřív mluvím o trestu smrti a pak o té druhé části-co je potřeba aby stát mohl přijmout Chartu základních práv Evropské unie, které státy byly v minulosti výjimečné a podobně. Pak dostanu pár doplňujících otázek. Vyučující se tváří, že jsem neřekla dobře ani jedno slovo. Úplně vyklepaná jdu ven. Je mi špatně. Jsme tam samé holky, jen jeden kluk. Donutíme ho (přece jen na něj vyučující spíš dá;-)aby se zeptal jak zkoušky dopadly alespoň tak nějak všeobecně. Ve Francii je maximum bodů za zkoušku, jedno zda-li písemnou či ústní 20 bodů. Aby člověk dostal alespoň trojku a byl u zkoušky úspěšný, je potřeba alespoň 10 bodů. Vyučující nám nejdříve nechce nic říct, ale pak řekne že všichni máme více než 10 bodů. Huráááááááááááááááááá!To je nááádhera! Máme s Danou strašnou radost, že je to už za námi. Jsem strašně, nepředstavitelně unavená, a říkám si, že si musím okamžitě jít lehnout. Venku je ale nádherně, volám mamce a shodujeme se, že je potřeba si udělat nějakou radost:-)) Spánek odkládám. Jdu do nákupní galerie Rivetoile. S Danou bereme obchody jeden za druhým a prohlížíme regály s nápisem Slevy. Já se zaseknu v obchodě I Am, kde mají spoustu bižuterie-korále, náušnice, náramky, ale i kabelky, věci do vlasů..chvíli se díváme s Danou, ale potom se omlouvám, že já se rozhodně zdržím dost dlouho, takže ji nechci brzdit, tak ať dál chodí sama. Stejně jsem se nejvíce těšila na korále;-) Jsem tam opravdu dost dlouho a hned si dělám radost, na kterou jsem se tak těšila. Navíc si ji přece zasloužím:-)) Potom jdu dál, až dojdu k obchodu H&M. Jen tak nahlédnu..no prosím. Když jsem sháněla pletenou vestičku přes košili, koukali na mě všude jako na blázna, takže jsem ji nesehnala. A teď jich tu visí milion, asi za 8 euro jedna. Pch! Rychle platím;-)Potom sjedu do suterénu do mého oblíbeného obchodu Tally Weijl. Neuvěřitelné slevy! Vážně se musím smát, tohle by v Čechách opravdu nebylo možné. Kupuji věci za úplně nepochopitelně nízké částky. Cha cha cha. Potkávám Danu. Chce jet do města. Také mě to napadlo, když je tak nádherně. Říká, že už všechny obchody prošla a že ji to tam moc nebaví. Rozhodneme se, že se nebudeme vzájemně brzdit a já se tedy podívám po zbytku Rivetoile a ona už odjede do města. Ani mě už nic neuchvátí a asi za hodinku se vydávám do města také. Mířím do Fnacu. Několikaposchoďového obchodního domu, v jehož jednom podlaží se nachází jenom hudba. Můžete poslouchat co chcete. Rozhodnu se koupit si nějaká CD. Tohle u nás opravdu nikdy neseženu. Nanosím si jich hromadu, všechny si poslechnu a vyberu 3 nejlepší. Málem umřu smíchy že všechna 3 CD stojí dohromady 15 euros. A to jsou to novinky! Noc nic, sladká Francie. Když odcházím, vstoupí mi do cesty regál, na němž je CD, o jehož existenci jsem neměla ani tušení! Tak se zase vracím zpátky k pokladně:-)) Potom se rozhodnu jít pěšky domů, a jdu kolem obchodu Mim. Vběhnu tam a uvidím šílené množství lidí. Hrůza. Vidím tílko za 2euros. Beru dvě různá. Jen tak od oka, nemám už náladu si je zkoušet. Nakonec jedu domů tramvají, už jsem opravdu unavená. Jdu rovnou k Daně, ukázat jí všechny mé radosti:-))a pak už za sebou zamykám. Sláva, jsem doma! Rozeberu nákupy, poslouchám rádio…kolem půlnoci uléhám ,protože ještě telefonuji na Skypu, a pak opravdu k smrti unavená usínám.