Vánoce

Bohužel jsou za mnou Vánoce. Pořád tomu nemůžu nějak uvěřit….tolik příprav, tolik běhání kolem dárků, takové těšení…a je konec. Je to dost smutné. Po mém příjezdu domů (který se málem neuskutečnil, že)mě hned druhý den čekal zubař a obvodní lékař, takže samé lahůdky. Další den jsem pro změnu jela balit dárky a do dárkové služby těsně před Vánoci jsem opravdu musela vyrazit hodně brzy. I pátek se nesl ve znamení lékaře, tentokrát očního. Když jsem konečně všechno oběhala, čekaly mě už jen nádherné svátky s mojí rodinou. O víkendu jsem si užila koled, zdobení vánočního stromečku a adventního koncertu. O Vánocích však většina lidí také přemýšlí o svém životě, a ani já nejsem výjimkou. Přemýšlela jsem o tom, že jsem opravdu tradiční člověk a že i když na mě Vánoce ve Strasbourgu udělaly opravdu dojem,české Vánoce jsou zkrátka české Vánoce. Těším se, až příští rok (vlastně už tenhle;-) budu obcházet kostely s adventními vystoupeními, veřejné programy, kde se třeba plete vánočka nebo prodává medovina, a hlavně více si užiji celého adventu doma. Byl to opravdu nezvyk, přiletět až 17. prosince. Jsem zvyklá poctivě chodit do školy celý semestr a povolené 3 absence si vybírat o adventu, a celý ho strávit doma, nebo alespoň co nejvíce to jde. Když jsem byla ve Strasbourgu, bylo mi báječně, ale když jsem byla doma, přišlo mi to všechno nějaké zkrácené. Jinak Vánoce byly samozřejmě dokonalé, nádherné, bez jediné chybičky, s kapříkem a bramborovým salátem, se šupinkou pro štěstí a spoustou nádherných dárečků, ale prostě mi chybělo to „naladění se“ doma předtím. Já jsem si zkrátka ducha Vánoc nepřivezla ze Strasbourgu, protože prostě pro mě jsou Vánoce spojené s domovem. Nicméně, Vánoce byly nádherné, s vůní cukroví po celém bytě, se vším co k nim patří a ty letošní byly mimořádně povedené. Opravdu výjimečné. Svátky jsem samozřejmě strávila v pyžamu, s cukrovím v ruce zabydlená u televize, takže dokonalost sama. Hodně to uteklo, vánočními svátky jsme se projedli až do Silvestra. Navštívili jsme příbuzné, ale učit jsem se opravdu nestihla (nebo spíš hodně nechtěla;-) Silvestr jsem chtěla strávit s mojí láskou v teple domova a byl to nejlepší Silvestr v mém životě. Již časně odpoledne jsem se dala do přípravy občerstvení, jehož výroba zabrala dost času, nicméně stálo to za to! ;-) Vážím si každého okamžiku doma, takže domácí Silvestr s Radkem a zásobami dobrého jídla byl víc než splněným snem. Bohužel čas letěl stále víc a víc a my se rozloučili s tím, že se ještě uvidíme o víkendu a rozloučíme se před odjezdem do Francie. Na to bohužel vlivem různých okolností nedošlo a já se celou neděli před odjezdem zpět do Francie utápěla v slzách. Do Strasbourgu se mi vůbec nechtělo, navíc bez rozloučení s mým snoubencem…..ani popsat tu hrůzu nedokážu.