Zkouška z Le Monde Russe (Úterý 13.1.2009)

Vstávám ve 4. Jsem strašně nervózní. Pořád si to procházím dokola. Dívám se na mapu. V klidu se nasnídám a vyrazím do školy. Zkouška je od půl desáté. Ani nevím, co bych si chtěla vytáhnout, ale vím určitě co bych nechtěla. Jdu na řadu. Vytáhnu si Rusko/Čečensko. Vztahy, politika a podobně. Zaraduji se. To snad ani není možné! Tohle mi opravdu káplo do noty. No, než ale dojdu na potítko, radovat se přestanu. Uvědomím si, že k těm pro mě sympatickým otázkám patřila i Gruzie a najednou se mi to všechno splete dohromady. Píšu vše možné. Jdu na řadu. Řeknu vše co vím a mluvím dobrých 6 minut. Vyučující se zeptá: „To je všechno?“ Čímž mě dost odzbrojí. Pak se zeptá kde je Uzbekistán. Ptám se jak kde? No kde je. Jelikož zkouška se jmenuje Le monde russe, a všechny státy co jsme probírali, mají nějaký vztah k Rusku, nevím co říct. Něco ze mě vypadne. „Tak mi načrtněte mapu Uzbekistánu“. Cože?????!!!To nemyslí vážně. „Vyjmenujte sousedy Tádžikistánu a Turkmenistánu“. To snad nemyslí vážně?!! To není zkouška o politických vztazích, ale zkouška ze zeměpisu!! Něco málo ze mě leze tady. „Tak tady skončíme, slečno“. Vylezu ven jako zpráskaný pes. Tuhle zkoušku jsem asi určitě neudělala. Přitom jsem se tolik učila!! Nechápu. Jdu pěšky domů, aspoň si vyčistím hlavu. Vzpomenu si, že už nemám co jíst. Jedu autobusem k supermarketu SIMPLY. Píšu Daně, jestli něco nechce. Pak jdu do supermarketu LECLERC. Když už jsem v nákupní galerii Rivetoile, jdu se podívat do obchodu I am. Mají velké slevy na všechno možné. Dneska si musím koupit cenu útěchy. Beru náramek a jdu domů. Jdu hned k Daně, pochlubit se s náramkem, ale hlavně se vypovídat z té šílené zkoušky. Pak jdu k sobě. Mám všechno za sebou, měla bych se radovat. Ale nijak extra se mi to nevede. Je asi 16.15, u Dany jsem byla přes dvě hodiny. Rozhodnu se pěšky dojít do města a provětrat si hlavu. Jdu opravdu hodně svižně, v centru jsem asi za 10-15 minut. Šla jsem původně jen na procházku, ale když vidím slevy v Etamu, neodolám a vstoupím.V Čechách je to řetězec se spodním prádlem, ale už si nejsem tak jistá, že prodávají i běžnou konfekci. Tady ano, nádherné věci. Takové….francouzské prostě;-) Kupuji si svetřík, do nějž je všita košile. Vypadá to opravdu hezky. Vedle Etamu je obchod Saga. Tvrdí, že prodává levně značkovou kosmetiku. Pořád přemýšlím, jestli je to opravdu značková kosmetika, nebo napodobenina. Výrobky Nivea vypadají jako v každém jiném obchodě. Akorát jsou asi o 70 procent levnější. Beru 3 odličovací vody a platím 8 euro. Co to je?!Všude jinde stojí 7 euro jedna. Jdu dál. Moje procházka se postupně mění v opojení slevami, protože vstupuji do obchodu Darjeeling. Nikdy bych tam nevkročila, je to obchod s dost drahým prádlem, ale v období slev se tam vyskytuje tolik lidí, že je to naprosto jedno. Mají opravdu krásné věci. Potom pokračuji do Galeries Lafayette. Mířím do nejvyššího patra-do papírnictví. Kupuji pohled snoubenci a přání pro svojí kamarádku Hanku, která se připravuje na obhajobu bakalářské práce. Je mi tak nějak krásně. Miluji slevy! Pak mě něco napadne. Mířím do obchodu MONOPRIX. Ještě v listopadu se mi tam líbila jedna kabelka, ale stála 30 euros, to je docela dost. Když chodím na procházku, chtěla bych mít jen nějakou malou taštičku přes ramena a mít volné ruce. Dlooooooouho ji tam hledám, ale marně. Pak ji najdu, schovanou. Asi si ji tam někdo připravil:-)) Stojí 12 euros! Hurá! Bože já mám takové štěstí. Jsem vážně hrozně moc ráda. Po velkých nákupech mířím na kolej. Jdu rovnou k Daně. Pochlubit se jí s tím vším a trochu si popovídat. Potom si uklidím nákupy, přečtu maily, pustím si díl Ordinace v růžové zahradě, skočím do sprchy a kolem 22 usínám.