A jsou tu zkoušky ;-( (Středa 7.1. 2009)

Ráno vstávám kolem osmé. Vlastně se vzbudím strachy, hrůzou. Dneska mě čeká zkouška z předmětu Culture et Relations internationales au XXè siècle. To byl můj nejoblíbenější předmět. Všechny přednášky vyučující dokumentovala obrázky, ukázkami z filmů..moc ráda jsem tam chodila, ale teď mi není jasné, z čeho se může skládat test. Bude nás zkoušet z autorů filmů, z ukázek? Z vlastních názorů? Ještě jednou si projdu všechny poznámky a co nejvíce obrázků, co mám uložených na počítači. Je toho opravdu hodně. S malinkatou dušičkou vyrážím kolem 13.20 do školy. Zkouška je od 14.Nějaká vyučující kontroluje studentské karty a po jednom vcházíme do sálu. Až se všichni usadíme, dostáváme otázky. Pro každého stejné, ale stejně se nedá opisovat. Ve Francii to funguje trochu jinak, píše se sice stylem Piš co víš, ale očekává se hodně stránek. Snažím se jich popsat co nejvíc, i když si nejsem někdy jista tím co píšu, píšu a píšu dál a dál. Jsou tři otázky, na dvě z nich je třeba odpovědět. Trochu mě to dostalo, takovýhle test jsem nečekala. Jsem docela nervózní, ale snažím se vzpomenout si na cokoliv, co by i úzce mohlo souviset s otázkami. Ve výsledku mám 5 A4 stránek. Jenže jakých…naše přednášející mi toho může 99procent vyškrtnout, s tím, že to vůbec není odpověď na to, na co se ptala, a nebo to může uznat všechno bez výjimek. Vůbec nevím, co od toho mám čekat, co si o tom myslet. Po testu jdu domů s Pavlou, kamarádkou z Čech, která je tu taky na celý rok. Potřebuje půjčit kalkulačku. Po cestě si povídáme, a popřejeme síly do dalších zkoušek. Po příchodu na kolej si přehodím materiály a jdu se zase učit na zítra. I když dnes jsem něco napsala, a vyučující by mi to neuznala, nebyl by to pro mě takový trapas, psalo nás to hodně. Ale velký strach mám z ústní zkoušky. Co když se mě prostě vyučující na něco zeptá a já budu 10 minut mlčet?Z toho mám tragickou hrůzu. Učím se a učím a učím a najednou je půlnoc. Učím se dál.