Nudné učení (Sobota 10.1. 2009)

Ráno vstávám kolem 11. Není třeba si to vyčítat, času na učení mám ještě dost. Ve 12 se začínám učit. Plánuji to do půlnoci, ale končím v 18. Stihla jsem to podezřele rychle. Raději to beru ještě celé od začátku, slovíčko po slovíčku a některá slova, kterým nerozumím, si raději přeložím. Pochopení z kontextu by se mi tady nemuselo vyplatit. Je to strašná nuda. Už mě to nebaví. Připadám si jako králík v kleci. Jsem naštvaná, vzteklá. Šla bych ráda na procházku, jen tak někam…ale nemůžu, kdyby mě vyhodil vyučující v úterý od zkoušky, vyčítala bych si to asi do konce života. Takže celý den ležím v posteli zavalená papíry a pořád a pořád se učím. Hrůza. Děs. Nemám čas si ani psát s Radkem. Je to příšerné. Kolem půlnoci jdu spát.