Tak...a začíná nový semestr! (Pondělí 19.1.2009)

Budíka mám nařízeného na půl jedenáctou, abych se na ten vstup do nového semestru pěkně vyspala. Jsem vzhůru před desátou. Hmmm, zajímavé, vzbudit se před zazvoněním budíku?! Tak to se mi už dlouho nestalo. Nasnídám se, umyji si vlasy a zasednu k počítači, abych vyřídila nějaké maily. Nezdá se to, ale než si umyji vlasy a nasnídám se, je 11 hodin, na počítači jsem do 13 hodin a to už bych mohla začít něco dělat. Musím si najít alespoň kabelku (přece jen, dlouho jsem ve škole nebyla;-)) a trochu se upravit. Nakonec s úpravami zevnějšku začnu až ve 14.30, protože do té doby mě zaujme časopis, který jsem našla v kabelce. Mám o mnoho lepší rozvrh, dnes mám pouze jeden předmět a to Comprendre les Etats-Unis s mojí milovanou přednášející, která v minulém semestru vyučovala předmět Culture et Relations internationales au XXè siècle. Jmenuje se Justine Faure, je mladá, příjemná a hlavně všechny její hodiny byly nejvyšším možným způsobem zajímavé. Na každou hodinu pro ilustraci donesla obrázky, nebo pouštěla různé ukázky filmů…upřímně doufám, že tenhle předmět se tomu minulému bude nápadně podobat. Nooo…dnes se to asi nedozvím. Když se začnu vypravovat, přijde mi smska od Dany, která je už ve škole, že tenhle předmět se dneska ruší. No…to je bezva!To přece nikdy neuškodí, trochu volna navíc:-)) Přece jen se vypravím ven a rozhodnu se alespoň dojít na poštu a nakoupit si žetony na praní a sušení prádla. Venku je božsky! Dokonaleeeee!Je jarooooo!No ano, v lednu. Doufám, že se tady nestane to, co se v Čechách stává pravidelně..že v lednu se udělá hezky, jednou bylo 15 stupňů, za trest ale potom napadne sníh a nejde se ho zbavit ještě v dubnu. Tady tyhle zrádnosti přírody nečekám. Doufám, že nepřijdou. Když jdu z pošty, je 15. 40. Hmmm…v 16.00 končí Daně škole, tak jí alespoň zajdu naproti. Za chvíli mi píše, že chytla autobus, a že je už před kolejí. Ach jo, ještě že jsem nedošla moc daleko. Setkáme se a mě místo praní napadne zcela jiný nápad-zajet se podívat do obchodního centra Illkirch-Baggersee. V rádiu pořád slyším že jsou tam velké slevy na sportovní oblečení takže proč se tam nepodívat? Dana nakonec jede také. Asi za 15 minut cesty vystupujeme na konečné. Je to dělané klasicky jako v Čechách-ohromný hypermarket s jídlem, v tomto případě Auchan, a kolem něj milion malých obchůdků. Nejdříve si to projdeme a potom jdeme „lovit“. Stojíme za výlohou jednoho z těch drahých obchodů, kam se člověk jenom bojí vkročit. Nicméně Dana nás tam nějak vmanévruje-není třeba se bát chodit do takhle drahých obchodů, protože i tam jsou slevy! Sice z velkých částek, ale jsou;-)) Nemůžu proto uvěřit, když kabelku od Thierryho Muglera vidím za naprosto směšnou částku!Nedá se nic dělat, musím ji mít! Paní se potutelně usmívá, protože vypadám jako šílenec, a nabízí mi „pro jistotu“ ještě peněženku. Je také dost zlevněná, takže tu beru taky! Mám ohromnou radost. Pak se ještě podíváme do pár obchodů a míříme konečně do sportovního oblečení. Tam se zaseknu na hodinu a půl. Nicméně, v rádiu nelhali, tohle je opravdu neskutečné! Beru toho raději víc než míň;-))) S úsměvem na tváři a s ohromnou radostí jdu na tramvaj. Musím vypadat jako šílenec, ale když já mám takoooooovou radost!Pak ještě zajdu pro nějaké potraviny do Leclercu a mířím k domovu. Jdu hned k Daně, přeptat se jak se má:-) a pak jdu konečně k sobě.Brzy odjíždí jeden Kolumbijec a pořádá dneska rozlučku. Holky ve škole pozvaly Danu, tak přemýšlíme, jestli půjdeme, ale nakonec zůstáváme doma.Je mi to sice líto, ale alespoň první týden školy chci být fit, abych věděla, co který učitel bude chtít a podobně.Když přijdu k sobě, nevěřícně si prohlížím kabelku a pořád nevěřím že je moje! Projedu nějaké maily a poté dost spokojeně usínám.