Asi je už jaro!! (Úterý 20.1.2009)

Vstávám hooooodně odpočinutá-hodiny ukazují 9.15. Nicméně to mi přijde pořád zbytečně brzo, takže budík stále posunuji a posunuji. Nakonec vylezu z postele kolem 9.50. V klidu se nasnídám, vypravím a kolem 11.20 vycházím z koleje. Venku je naprosto náááádherně, takže jdu pěšky. Do školy přijdu opravdu včas. Jdu se podívat, do jakého sálu mám vlastně jít, protože dnes je druhý den letního semestru a začaly mi nějaké nové předměty. V sálu na přednášku Le Brésil au XXè siècle čeká opravdu dost lidí. Sednu si, a po mě dorazí ještě asi deset lidí, kteří si už musí donést židle z vedlejšího sálu. Pak přichází přednášející, profesor Rolland, kterého jsem v minulém semestru měla na Relations internationales et transferts culturels. Přednáška se mi opravdu moc líbí. Jen tak cvičně nám rozdává slepou mapu jižní Ameriky. S některými státy bojuji, především San Salvador, Belize, Panama, Nicaragua, Guatemala a podobně, ty mi opravdu dělají problémy, ale jinak celou jižní Ameriku bez problémů zakreslím. Trochu problém je ještě Guyana a Surinam, ale jinak vím všechno. Nakonec si to přednášející ani nevybere, prý ať sami vidíme svoje nedokonalosti. Pak nám řekne o svých zkušenostech s výukou po světě, a že nemá rád, když studenti mlčí. Nakonec se dozvíme že se bude snažit nám kurs opravdu zpříjemnit a že bude nosit různé dokumenty a filmy o Brazílii. Začne hned za chvíli. Je to super, opravdu mě to moc zajímá. Nicméně, co mi ve Francii vadí, je dvouhodinová přednáška v kuse. Poslední půl hodinu už neposlouchám a maluji si hlouposti. Už jsem unavená. Přitom by pomohla pětiminutová přestávka, že by si člověk alespoň na chvíli vydechl, ale bohužel, žádná přestávka není. Myslela jsem si, že bych vcelku vydržela ve škole a rovnou po Brasílii bych šla na Relations internationales et trensferts culturels, ale teď je mi jasné, že to opravdu nedokážu a ani nechci. Vidina dalších dvou hodin bez přestávky..hrůza hrůzoucí. Transfery nám bohužel mírně přesahují do druhého semestru, protože v tom prvním byl vyučující dost vážně nemocen a vůbec neučil. Pak mám v plánu jít místo transferů na procházku, ale vrátit se od 16 hodin na Europa-América latina, siglos XIX y XX. To stále učí ten samý vyučující. Říkám si ale, že když nepůjdu na transfery, můžu se klidně vrátit. Můžu si to dovolit jen proto, že mi odpadl předmět Cultures et sociétés en Europe depuis 1945, který se koná ve stejnou hodinu jako ten španělský. Ovšem ten odpadlý předmět se nahrazuje v sobotu od osmi ráno! No jo, je to tak, vítejte ve Francii, tady je možné opravdu všechno. Cestou ze školy přemýšlím….sice se dneska můžu zajít podívat na ten španělský předmět, ale trvale na něj nebudu moci chodit, protože jsem zapsaná na Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Takže je mi to sice líto, že to neuvidím, ale i kdyby to bylo úžasné, stejně bych nemohla chodit, takže se rozhodnu, když je venku tak nááááááádherně, radši si udělat hezkou procházku. Nejdřív chci do města jet tramvají, ale pak se rozhodnu jít pěšky. Je opravdu nádherně. Jdu pěšky až téměř do centra, známou cestou. Na Place St.-Étienne se rozhodnu jít neznámou uličkou. Nevím sice, kam vede, ale od toho je přece procházka, ne?Ulička mě „donese“ na hlavní silnici, která vychází směrem od Place de la République. Udělám pár fotek a jdu dál, jsem opravdu zvědavá, kam se dostanu. Jdu docela dlouho když vyjdu na mě známou ulici a dostanu se na Place Gutenberg. Teprve teď si v hlavě srovnám kudy jsem vlastně šla. Jdu už známou cestou na náměstí a zavítám ještě do obchodu Pimkie, kde jsou, jako všude jinde, dost velké slevy. Koupím si dvě trička dohromady za 7 euro a nemůžu tomu uvěřit. Potom postupuji do knihkupectví Kléber, kde se zdržím dost dlouho, přeptám se na nějaké knihy na Brazílii a když zjistím, že je nemají, sejdu o patro níž a strašně dlouho si prohlížím všechny možné průvodce po Francii. Sice od Vánoce mám od Rough Guides, ale tak průvodců není nikdy dost:-))Rough Guides je opravdu dokonalý, přeplněný informacemi,ale chybí mu nějaké fotografie, které by mě nalákaly. Po dlouhém vybírání nakonec zakupuji nááááááádherného průvodce Francií od National Geographic a malou mapku celé Francie. Jdu se potom podívat do oddělení jazyků, kde neodolám knížečce Comunicar activamente en español, takže ta je taky moje. V báječné náladě se procházím po náměstí a nakonec jdu ještě do Galeries Lafayette , trochu se upravit:-)) Je tam obrovské množství kosmetiky, takže se jdu zdarma trochu přikrášlit:-)) Jeden lesk mi ale hodně padne do oka, navíc od Bourjois, takže udělám malinký nákup i tady a odcházím. Jdu na tramvaj směr kolej, ale musím ještě zajít pro nějaké drobnosti do supermarketu Leclerc v nákupní galerii Rivetoile. Naštěstí se jedná o pár drobností, takže jsem rychle pryč. Pomalu jdu na kolej a užívám si svoji přítomnost tady. Jsem tu tak strašně moc šťastná! Cestou se ještě stavuji v obou prádelnách, jestli bych nemohla něco vyprat teď. Nehodlám tím ztrácet čas o víkendu, protože to je vždy plno a celý den strávím jen pobíháním mezi kolejí a prádelnou. Naštěstí na jedné pračce je 20 minut, takže jsem štěstím bez sebe, jdu do druhé prádelny, kde zrovna potkám Danu, která si dává věci do sušičky. Má dvě pračky, tak se domluvíme, že to potom dáme do sušičky spolu. Letím do pokoje a svléknu celou postel. To není jen tak, jak už jsem se mockrát zmínila, matrace je zabalená do takového zvláštního povlaku, na kterém je ještě zvláštnější prostěradlo, a to se pere na zvláštní program, který je pravděpodobně pouze a jen na francouzských pračkách ;-)) Letím do prádelny a najdu tam naštěstí prázdnou pračku, do které tyhle podivné gumové zvláštnosti, a pak letím do druhé prádelny, kde dám vyprat lůžkoviny. Jdeme s Danou na kolej, chvíli si povídáme, a pak je čas přebrat prádlo a dát ho společně do sušičky, já pak zase letím do prádelny číslo 1 přehodit ty divné gumové věci do sušičky. Naštěstí holce přede mnou zbývá jen 5 minut do konce. Paráda! Dneska se opravdu daří, to je asi odměna za ty předchozí problémy při praní, kdy jsem prala celé dny. Kolem deváté jdeme vyzvednou prádlo i ty hlouposti z prádelny číslo 1. Tedaaaaaa, tak dnes to praní ani nebolelo! Bezva, nemůžu uvěřit, že kolem půl desáté můžu zalehnout do naaaaaprosto voňavé postýlky, čisťounké…samou blažeností se mi oči zavírají ihned.