Miluju Strasbourg (Pátek 17.4.2009)

Vstávám v 8.20. Dneska by měla být vyvěšena data zkoušek a taky v místnosti s kopírkou by měl už být článek na předmět Cultures et Sociétés en Europe depuis 1945. Vezmu ho i Daně a jdu. Naštěstí už přestalo pršet. Poslední dva dny prší, hurá, já můžu v pokoji dýchat a spát!Přemýšlím, že půjdu domů, ale nakonec se u stanice Esplanade rozhoduji zabočit směr centrum. Jdu pořád dál a dál přes Gallii až na Place de la République. Pořád musím myslet na to, jak to že je mi tak hezky a mám chuť na procházku, když jsem spala jen pár hodin. Na Place Broglie je snad něco jako pouť a na to plynule navazuje trh. Je krásný, prostě takový francouzský. Na trhu jsem si snad nikdy nic nekoupila, ale tady ve Francii se jimi ráda procházím. Dojdu pomalým krokem až k MONOPRIX, kde obcházím všechny regály a koukám co je v nich za novinky. A docela dost. Nakonec ale ovládnu svoje nakupovací chutě a po půl hodině mlsného obcházení regálů mířím dolů do potravin. Uchvátí mě jahody a banány tak je beru a jdu. Mám i mléko, a je to všechno nesnesitelně těžké. Uff, to byl tedy nápad nakupovat jídlo v centru. V MONOPRIX neměli žádné krémy na opalování, mířím tedy i s tím nákupem do Galeries Lafayete.Tam jich už mají víc. Úplně v barvách se už vidím v Nice. Začínám se dost těšit, i když mám trochu strach.Z Lafayete mířím do Camaieu, vyzkouším si tam pár věci, ale nic mě naštěstí nezaujme. Mám jedno přání-chtěla bych si tu koupit šaty. Bohužel, ohledně šatů mi nikdy nebylo přáno, nikdy jsem žádné neměla a já bych tak moc chtěla!Doufám, že tady budu mít více štěstí. Vcházím potom do sousedního obchodu Mim,ale bohužel, šaty nikde. Zaujme mě jedna košile trochu zvláštní barvy, je ale ve slevě. Náhodou se v ní cítím dobře, takže ji zabavuji. Pak mě ještě napadne, že jsem minula Etam, takže se vracím zpět k Fnacu.Jdu do Fnacu a sháním nějaký kryt na můj iPOD, přece jen..nechci ho mít hned poškrábaný!Jeden najdu, takže se hned zabavuje. Cestou ven mě nezapomene zkontrolovat nějaký místní rádobydetektiv jestli jsem to asi nezcizila.No, idiot. Pak jdu vyhledávat šaty do Etamu. Bohužel, nic nic. Jdu pomalým, unaveným krokem na kolej. Do cesty mi vstoupí další Etam. Tak, a teď obejdu naprosto všechny obchody, kde by hrozil výskyt šatů. Hmm, zabere to strašně času a nic. Když jdu domů, je 16.45. Hrůza, celý den pryč. Jdu a usmívám se jako blázen. Tady je tak krásně!Sice prší, ale to město tak zvláštně voní, a je naprosto kouzelné!Na koleji už je díky ochlazení počasí dýchatelněji. Rozeberu nákupy a jdu se na chvíli natáhnout. Budíka mám na 18 hodinu. Na 19. Na 20. Na 21.30. Vstávání se jeví čím dál nereálněji. Další probuzení mi přinese šok. 1.50. Cože??!!Rozházené věci, puštěný počítač…usnula jsem jako zabitá. Vypnu počítač, vyčistím si zuby, odlíčím a padám znovu do postele. Budíka si nedávám, jen ať si tělo pěkně pospí;-))