Zase jeden děsuplný den (Středa 25.3.2009)

Budík zvoní v 8 hodin, ale to asi ani nebylo v mých silách, vstát v tenhle čas. Chtěla jsem jít původně na Histoire des relations internationales,ale poznámky se seženou a já na to nemám vhodný zdravotní stav, Histoire Européenne už ani neřeším, na tu už poznámky máme.Dnes se tedy chystám jenom na italštinu. Vstanu nakonec v 8.40 a je mi strašně.Nestelu postel, nevařím vodu na čaj, všude příšerný nepořádek a mně je to jedno. Je mi zle. Na italštinu dojdu. Ještě že nemám to exposé dnes, to by byl totální propadák. Už neudržím slzy, píšu Radkovi. Asi ho moje zpráva vyděsila, okamžitě mi volá. V tu chvíli volá i moje maminka, se kterou volám asi následujících 20 minut a pak zase volá Radeček. Skončíme v 10 hodin a já se jdu ještě věnovat procházení materiálů k raportu. V půl jedenácté se začnu upravovat, po takové náročné noci to dá dost zabrat a kolem 11.15 jsem s výsledkem poměrně dost spokojená. Dneska je venku strašně hnusně, hodně fouká a prší, takže deštník je nemožné mít. Hm, tak alespoň kapucu.Celá nešťastná z toho všeho se lehce po11.30 vydávám na hodinu italštiny. Přijdu ve 12.10, což znamená hezky včas;-)) Vejdu do třídy a tam je asi 6 lidí a „le prof“. Uklidím se do lavice a snažím se přijít na to, o čem se baví. Aha…sobotní film. No, chtěla jsem jít, snaha byla, akorát skutek utek´;-)) Dnes je tu strašně málo lidí. Není tu nikdo z druháku. Dost zajímavé, minule zase bylo málo čtvrťáků;-)) No ale nakonec jsem ráda, že jsem prezentovala minule před hodně lidmi, takhle by to asi vážně nebylo ono;-)) Můžu na sebe být pyšná;-)) Hodina dnes moc neutíká. Je půl jedné. Ach jo….12.50, 12.55..hrůza. Nějak není co dělat, mělo být další exposé,ale ten dotyčný nedorazil,ale jaksi se dopředu neomluvil. Takže nám vyučující říká nějaké své „historky z natáčení“ a já se upřímně bavím. Pak nás zkouší z částí těla.No, uf, tohle není zrovna můj šálek kávy;-)) A pak se řeší příjezd prezidenta Obamy, který nás poctí svou návštěvou příští týden.Najednou hodiny trochu poposkočí a je 13.20 a dostáváme pauzu. Využívám ji k vypití horké čokolády..mňam;-)) a potom tu zbylou půlhodinu se máme poskládat do skupin, je nás tam dost málo, takže dvě skupiny jsou po dvou lidech, ta třetí po třech a dostaneme text, který máme zpracovat. Než se skupiny rozřadí, všichni se tak bezradně koukají, ale všichni přítomní Francouzi se na mě začnou významně zubit;-)) Nakonec si ke mně sedne kamarádka Julia.Musím se bohužel přiznat že textu moc nerozumím a to právě ke mně přispěchá vyučující a ptá se, jestli je všechno v pořádku a když zjistí že moc ne, začne mi všechno ochotně vysvětlovat,ale problém je, že tyhle věci neznám ani ve francouzštině,tak je to taková docela zábavná půlhodinka.Uteče to rychle.Potom jen významný pohled na vyučujícího a odcházím.Venku je dnes příšerně. Strašně fouká vítr a zároveň prší, takže bojovat s deštníkem je dosti marné. Naštěstí když vylezu, zrovna neprší tak metu co mi síly stačí. Myslím na svůj vyhřátý útulný pokojíček.Cestou ještě zaběhnu do kanceláře pro žetony na praní a sušení a metu do pokoje.Uklízečka, co právě venku kouří, mě vidí zdálky a když dojdu k ní, mám otevřené dveře!Tedy to je servis;-)) Přesně v 15.30 zapadnu do pokoje a začnu skákat radostí, protože to byl víceméně poslední kurs, jsem pěkně v teploučku a jsem taková šťastná. Potom sednu k počítači, odepíšu na pár vzkazů,převléknu se do kraťasů(no ano;-) vezmu si knížku a kastrůlek a v 15.15 vyjíždím do šestého patra, kde si hodlám uvařit. U nás na patře totiž kuchyňku zavřeli,protože tam Číňani zase nadělali, takže utrum. Poučená z předchozích hrůz typu vaření vajíček 50 minut postavím kastrůlek na plotnu a začnu si číst. No prosím, hned to lépe utíká. Asi v 15.50 už sjíždím k sobě do pokoje. Hurá. Pěkně si vyskládám různé dobroty, pustím poslední díl Ordinace a do 17ti mám o zábavu postaráno. Pak si udělám pár testů na facebooku, napíšu pár vzkazů a je šest hodin. Pak mi vypadne internet. „Super“. Jsem úplně zděšená, protože než se znova připojím, je 18.40, děs. Dovyřizuji věci a v 19 hodin jsem zralá na infarkt. Nevím co se to se mnou v poslední době děje. Nedá se nic dělat, jdu si lehnout. Budíčka mám na 20,ale ještě se tak povaluji a vstanu až ve 20.30. Otevřu si okno, venku je pořád zima,ale alespoň už nefouká ten šílený vítr a začnu pročítat materiály k raportu o Evropském týdnu. Odevzdání se, jak vidno, nekonalo ani ve středu. Takže je zkrátka potřeba to nějak dotlačit do konce. Fuj, vůbec mi to nejde. Ještě, že jsem si lehla, jinak nevím co by se mnou bylo. Nevím, co pořádně dělám, ale hodiny pořád ukazují víc a víc a já pořád jen pročítám texty, přece nemůžu jen tak něco napsat, musí to být k věci! Je přesně 4.55 když jdu spát. Navíc je mi ovšem jasné, že musím vstávat alespoň v sedm.Bleee.