Zase jeden báááječný francouzský den (Čtvrtek 19.3.2009)

Hmm…tak věci dopadly trochu jinak. Budík zvonil v půl šesté, a pak jsem si ho myslím natáhla dál,nebo ne? Zvonil nebo ne? Těžko říct, v době, kdy jsem měla přijít ze školy se teprve probouzím. Měla jsem jít na The Aftermath of American Civil War. Dana tu na mě prý klepala, ale nevím o tom nic. Tenhle týden na mě byl už moc. Článek, zkouška, exposé….a spánek jaksi žádný. Polomrtvá únavou jsem si šla lehnout a stejně se mi ani nepodařilo hned usnout. Málem jsem zvracela, zapomínala jsem věci, prostě absolutní konec. Tělo si svůj spánkový dluh vždy vybere. Takže to se i stalo. Na chvíli zajdu za Danou a jdu zase k sobě. Zakousnu něco k obědu nebo k čemu vlastně a přemýšlím, co budu celý den dělat. Ono se mi totiž ani vlastně nic nechce. Venku je ale docela hezky a já určitě budu zavřená doma přes následující víkend, takže proč ne? Vypravím se a jdu, kam mě nohy zanesou. Jdu směrem na náměstí, ale napadne mě si prohlédnout Petite France, četla jsem, že kus odtud je nádraží. To musím prozkoumat. Nedokáži si to v hlavě uspořádat;-)) Tak procházím malebnými uličkami, a užívám si každého momentu. A hle, opravud nádraží! Projdu se kolem a zjistím, že celé nádraží je „obšancováno“ policisty. Ale proč?? Ne snad tedy že by mi to vadilo, to vůbec, naopak, francouzskou policii…tu já ráda….:-))Teda osobní kontakt neproběhl, tak nevím, ale rozhodně je na co se dívat;-)) Prohlédnu si všechny možné i nemožné uličky, svítí sluníčko, je mi opravdu dost dokonale. Kampak vede tahle ulice? Neznám ji, takže jdu dál. No, zcela evidentní výpadovka z města. Dojdu k hotelu Ibis, zjistím že to je už třetí který jsem ve Strasbourgu viděla a nohy mě zanesou až k Musée d´art moderne et contemporain. Musím se podívat , až přijdu domů, do mapy, zdá se mi, že jsem už dost daleko. Hmm..tak tahle ulice nic moc, navíc jsou tam tuny aut, všichni chtějí pryč z města, tak jdu zase zpátky. Jdu znovu na nádraží, kde si u Paula dám kávu. Ale ne jen tak nějakou, pěkně se šlehačkou! Hmmm. Cestou míjím pěkné policisty v krásných uniformách, no paráda;-)) Zdálky identifikuji vysoký dům, který stojí hned vedle obchodního centra Les Halles, takže si upíjím vynikající kávu,a pomalým krokem se sunu směr centrum. I když je hezky, je mi trochu zima, takže z boku nakonec vstoupím do obchodního centra. V obchodě New Look si zkouším dokonalé šaty,ale stojí 30 euro. No tak to se mi hned přestanou líbit. Brouzdám obchodním centrem a užívám si zkrátka svoji přítomnost ve Francii. Celý den dnes přemýšlím nad tím, jak mohla Dana zrušit výlet po Provence. Rozhodně ji za to nehodlám zatratit, mám ji moc ráda, vycházíme spolu báječně a každý máme něco, ale tohle bylo vážně moc. Nepohádaly jsme se stylem, že bychom na sebe ječely, tak to vážně ne, ale vyříkaly jsme si to. Neumím odpouštět, ale trochu zapomínat ano. Takže to přejdu,nemá cenu si tím kazit jinak super přátelský vztah. Téměř před odchodem se zajdu podívat do obchodu Pimkie, kde ve slevě za 5 euro najdu tílko na jedno rameno, tak proč ne?Je 18.20, to je až neuvěřitelné, jak ten den dnes utekl. Je dost pozdě, přesněji 19.14,takže s prohlížením obchodů je konec. Uvědomím si ale, že v MONOPRIX budou mít otevřeno až do 20.30 a tak si konečně mohu zajít koupit nějaké radosti. Cestou k MONOPRIX mě upoutá cosi v obchodě Tandem. Nikdy jsem v tomhle obchodě nebyla, zkrátka na mě nepůsobí vůbec přátelsky, ale upoutá mě světle fialový kabátek. Jdu si ho zkusit a on mi padne jako ulitý! Ale je na můj vkus dost drahý. Nebo na přepočet na Kč naprosto adekvátní, ale tady jsem si zvykla už nakupovat za nižší částky;-)) Na rozmýšlení není čas, obchod se zavírá, tak mizím. No, pokud tu ten kabátek vydrží do zítřka, koupím si ho. Je opravdu zvláštní. Jestli ne, asi pro me Bůh chystá jiné překvapení;-)) Po vstupu do MONOPRIX mě upoutá asi kilometrová řada deodorantů a různých jiných sprejů, takže tam strávím docela dost času,a navíc když objevím peeling, který voní jako nějaký parfém a sprej do vlasů, odejít opravdu nemůžu. Nakonec se rozhodnu udělat si radost, není to vůbec drahé a za tenhle perný týden si to zasloužím. Potom se volným krokem ubírám směr kolej. No, uvědomím si, že by bylo ještě potřeba zajít pro jídlo do LECLERCu, spíš pro drobnosti, beru kedlubnu, kaki a nějaké sýry. Kaki jsme ještě neměla, jsem zvědavá. Po příchodu na kolej jsem tak nějak příjemně unavená. Je půl deváté. Prohlédnu si nákupy (nádhera), zkouknu novinky na Facebooku, nějaké maily a pak jdu zavolat miláčkovi, abych mu poslala fotku, kdy jsem se vyfotila v tom kabátku. Volám i mamce a sestřičce, abych se ujistila;-))Jim se moc nelíbí, ale miláčkovi dost. No co, nosit ho budu já, jestli na mě počká, takže se rozhodnu ho koupit, tedy pokud tam bude. Celá nedočkavá ve 23 hodin uléhám.