Generální úklid-snad už poslední (Středa 15.4.2009)

Budík zvoní v 5.20. Síla, tak to tedy ani náhodou. 5.30.Ne. 5.40. Vůbec. Chci jít na předmět Histoire des Relations Internationes, na kterém jsem nebyla asi tak od konce ledna. Ehm. No, tak vynikající poznámky,jako si dělají Francouzi, mít stejně nikdy nebudu, takže proč tam chodit a obtěžovat se se vstáváním. Ha!Svitne mi. Přednášející přece vždy zhruba v polovině, to znamená kolem deváté, dává pauzu! Poznámky si chci od někoho vzít, ne si je sama dělat, takže mi bohatě stačí,když přijdu jen na poslední hodinu. Takže-můžu ještě spááááát!Hurááá!Tak se slastně protáhnu a otočím se na druhý bok a chrupkám dál. Takže nakonec vstanu v 7.30. Dám dohromady poznámky, které mi včera půjčila Pavla, něco málo posnídám a v 8.40 vyrážím z koleje. No, uff, snad to stihnu!Kdybych nestihla přijít do přestávky, musela bych počkat až na úplný konec a potom někoho odchytávat po hodině, úplně už vidím ty „ochotné“ obličeje. Do školy uběhnu celá uřícená,ale přestávku stihnu. Naštěstí právě začíná. V sále je nehorázné vedro, takže jsou i otevřené i dveře, takže i kdybych přišla pozdě, stejně bych se na hodinu vplížila. Dělám si poznámky a docela mě to i baví, venku je krásně, co víc si přát?Když se hodina blíží ke konci, vyhlédnu si v davu dívku, která mi dávala poznámky i pro zimní semestr a běžím jí vysvětlit moji situaci. S úsměvem mi podává FLASHku s poznámkami°-) Poděkuji a jdu se zabalit když ještě uvidím jednu dívku,která vypadá, že čeká na další hodinu. Takže se jdu zatvářit stejně nejistě a naštěstí i tato dívka mi dá svoje poznámky a dokonce je ještě obohatí o poznámky někoho jiného a navrch se mě zeptá, jestli z prvního ročníku potřebuji ještě něco. Hmm, bohužel ne. Poděkuji a pádím domů. Hmm…paráda!Domů dorazím v 10.18 a zase tu je asi sto stupňů. Naštěstí mám docela dost času a zapřísáhnu se že nejdéle v 10.50 se musím začít upravovat. No, neudělám opravdu nic, jen zkouknu novinky na facebooku, shlédnu předpověď počasí a je 11. Se svým vzhledem už opravdu musím něco udělat. No, přece jen jsem spala, tak mám trochu lepší barvu, ale stejně si nepřipadám dobře. Lin mi ještě stačí říct, že přirozenost je to nej a že mi to dneska sluší nejvíc. No, to je sice hezké,ale já si nepřipadám dobře. Neříkám, že jsem na to závislá, to vůbec ne, nedostatek času mě letos lecčemu přiučil,ale připadám si prostě upravená lépe. Vem čert barvu v obličeji, ale když mám narovnané vlasy, to je ono, to je základ;-) Celá šťastná skončím s rovnáním a opravdu jen nenápadně se nalíčím. V 11.40 vycházím z koleje. Pěkně v klidu, nikam se nehodlám hnát. Rozhodnu se s sebou vzít PC, přece jen poslední hodiny italštiny byly spíš o ničem, tak ať alespoň něco udělám. Venku je vedro, ale jsem tak nějak šťastná. Strašně k životu potřebuju sluníčko. Kolem dvanácté hodiny na mě čeká Lin, dává mi poznámky na jeden předmět a vrací mi mé knihy o Francii. Přijdu do sálu a tam nikdo. Na tabuli je vzkaz, takže jdu hledat příslušný sál. Sál 413 se nachází v posledním patře a nechápu, kdo dobrovolně se do něj usadil. No, všichni;-) Je v něm totiž televize;-)) Je poslední hodina italštiny, takže vyučující pouští film. Moc to ani nevnímám…spíš si tak nějak přehrávám před očima poslední rok. Tedy ten školní. Nechápu, jak zoufale rychle to uteklo. Udělala jsem nejdůležitější rozhodnutí v mém životě. A taky to nejlepší. Zbývají mi dva měsíce z celkových 10, to snad ani není pravda. No, zadívám se alespoň na chvíli do filmu;-)) Vyučující po nás ještě chce, abychom mu na papír napsali, jak se nám jeho kurs líbil, co zlepšit a podobně. Když jsem byla doma na Vánoce, brečela jsem, že natrvalo se do Čech vrátit nechci. Tady byly Vánoce ve velkém, samé vůně a vjemy, dorazila jsem do ČR a hrůza..nic. Šeď a chudoba. Jo jo, to bylo to první slovo, které mě napadlo. Chudoba. Teď jsem už myšlení změnila…a dokážu si alespoň připustit a trochu konkrétněji i představit, že se vrátím do ČR. To je opravdu pokrok;-) A tak nějak se i těším, přece jen doba adventu, všech těch narozenin a svátků, které se u nás v té době konají, strávená tady…bylo to trochu smutné, i když na smutek nebyl čas ani náhodou, bylo tu tolik nových lidí, vjemů, výletů…a mně se odsud vlastně ani nechce. Jsem trochu rozpolcená. Úplně ideálně tedy na zimní semestr doma, na letní ve Strasbourgu a úplně nejideálněji každý rok;-)) Jéé, kam jsem se to zatoulala…na papír napíši co se mi na kurzu líbilo a o zlepšení do příštího roku se ani nezmiňuji, přece jen se mě mnoho nedotýká;-) Když vyjdu ze školy, píši Pavle, kde se sejdeme kvůli předání jejích poznámek a naštěstí jde přímo proti mně, takže se nemusíme nikde dlouze hledat. Užívám si každého paprsku a mířím na kolej. Uklidím věci ze školy. Je tři čtvrtě na tři. Zase nedělám nic. Ach jo. Tolik práce bych potřebovala udělat, ale neumím se přinutit. Nebo spíš snad ani nechci. Venku je krásně ,v pokoji na padnutí, tady mě stejně žádná zázračná myšlenka nenapadne. Musím ven. Navíc, kdo ví, jak dlouho tohle počasí vydrží?Když jsem šla ze školy, hodně dívek leželo na dece, jen tak v plavkách a slunily se, docela k nevíře, první opravdu krásný den a všichni se už sluní;-) Převléknu se do minisukně a nějakého decentního trika a hodlám jít alespoň nakoupit.Přemýšlím na oblečením snad půl hodiny,nechci vypadat nijak vulgárně, ale je vážně horko. Vyrazím do supermarketu SIMPLY, protože je mi jasné, že tam budou mít vynikající zeleninu. Bože, je mi tak krásně! Ve vzduchu ctím zvláštní vůně. Nebudu moc přehánět, když řeknu, že mi ty vůně připomínají zvláštní vůně dovolených, horkého léta a moře. Ono tu sice není,ale;-) Je to vůně opalovacích krémů, drahých parfémů a jídla. Ne, to vážně není zápach, to je vůně. Kolem řeky město rozmístilo lehátka, takže můžete posedět nebo se rovnou opalovat…jak je libo. V Čechách by do hodiny všechna lehátka zmizela;-) Jdu a usmívám se jako blázen.Chce se mi létat, běhat, skákat…no prostě jsem se zbláznila z takové dávky sluníčka;-) Je úžasně. V SIMPLU na mě podle očekávání čeká dokonalá zelenina a ovoce, samozřejmě. Nic jiného nekupuji. Beru nádherné jahody, banány, okurky, krásnou mrkev…tady je radost nakupovat. Celá šťastná mířím domů. Je 16.20, slunce pálí, ve městě je milion lidí, všichni mají zmrzlinu, registruji nové, dosud neexistující, zmrzlinové stánky, pozoruji lidi kolem řeky, prostě si připadám jako ve snu!Dojdu domů a cestou vidím takové nádhery vhodné k vyfotografování, takže jdu na kolej, roztřídím nákup, beru do ruky telefon a jde se. V pokoji je binec k nepřežití, ale koho to zajímá?:-)Jdu se nejdřív podívat na již zmíněný ukazatel teploty, a páni..v 17 hodin je 28 stupňů!Waau. Dojdu až k Rue de Zurich, kde nafotím květiny, potom se propletu neznámou uličkou, vyjdu na Quai des Bateliers a mířím směrem na Gallii. Je mi nádherně. Udělám pár fotek, a jdu celou dlouhou ulicí směrem na zastávku Esplanade, kde mě nepřestávají fascinovat zatravněné plochy mezi tramvajovými pásy. Když už jsem téměř na rohu naší ulice, zahnu do ještě do jiné, ve které jsem nikdy nebyla a fotím a fotím;-) Potom se propletu univerzitním campusem, mám v uších nějakou španělskou hudbu, když mi cestu zastoupí kluk s kolem. Musím to tedy vypnout a začít se s ním bavit. Ptá se mě co studuji, klasické plky. Pak se mě zeptá, jak to že mě neviděl na žádné party pro Erasmy a jestli mě může někam pozvat. Říkám, že jedu domů, no lžu jako když tiskne a vymýšlím k tomu různé další habaďůry. Jenže on se pořád ptá, až se zeptá rovnou, jestli mu dám číslo. No nedám, pro Boha, kde to jsme?Na trhu?Tak se nějak rozloučíme a šup pryč. Fuj. Cestou na kolej potkám kamaráda, který se zastaví, donutí mě sundat si sluchátka a říká:“No, dneska teda…prostě, takhle jsem Tě ještě neviděl, moc Ti to sluší!“ a jde dál. No, tak že by ty neopálené nohy přece jen nevadily?:-)Domů přijdu v půl šesté. Včera jsem nechtěla uklízet, protože už bylo osm a chtěla jsem jít spát, ale mám takové neblahé tušení, že ono to dneska dopadne stejně. No nic, povečeřím…mléčný dezert, banán a nějaké jahody…mňam!Udělám řekla bych tak asi dva kroky a je vážně 20 hodin. To se nedá ale nic dělat, musím uklízet. Proti svojí vůli vyndávám už asi posté obsah šuplíků, které mám pod postelí na postel, vyndám samotné šuplíky(namáhavé) a vytřu pod nimi pro jistotu Savem. Ježíši fuj!To je hnus, co je tam nepořádku. Opravdu není nad to, žít si v čistotě. Pouštím si díly Ordinace, na které jsem doma neměla čas, je jich docela dost, ještě mi nějaké zbyly ze Strasbourgu,když jsem balila a tak, celkem asi 6 a při nich uklízím. Začnu v půl deváté. Hrůza. Ale aspoň že jsem začala, teď už není cesty zpátky, není si totiž kam lehnout. Docela to utíká, udělám si alespoň přehled o jídle, které tu mám a docela se mi zatočí hlava. Maminko, až to přivezu, budeš koukat:-/No, zapracuji tam to, co jsem dovezla teď a hlavně přehodím šuplíky. Jeden šíleně vrže, naprosto nevkusně, takže do něj naskládám všechny potraviny, ten přece jenom tak často nepoužívám, a ten druhý, co nevrže naplním věcmi do školy. Knihami, asi tunou papírů a podobně. Uff..hotovo!Potom uklidím drobnosti po stole, setřu nahoře skříně a nastrkám tam kufr a tašky.Hotovo!23.30. Hmmm…uklízet dál?No musím, kdy jindy?Vyndám ze skříně oblečení, vytřu poličky a trochu to přehážu. Přece jen, zdá se mi nesmyslné mít ve spodních policích mikiny a svetříky;-) prohodím to za tílka,sukně a šortky;-) A když už v tom jsem, dám si stranou věci, co by se mi mohly hodit v Nice. Ještě abych tuhle anabázi dělala snad někdy ještě jednou! To byl doufám poslední generální úklid, který jsem tu udělala.Dokonce jsem myla i okna!! Přece jen, když jsem tu, každý den si setřu stůl a je to, a ne pak tenhle nashromážděný binec který se tu udělá za x dní. Celou dobu poslouchám další díly Kriminálky Anděl a už ani nemám potřebu se smát, prostě seriál, šlo jen o zvyk;-) Hodiny ukazují 2.50. Hmmm..zajímavé. Opravdu bych měla jít spát. Tak dobrou noc.