Hurá! Mám napsaný raport! (Čtvrtek 26.3.2009)

Noční můra se stává pravdou. Budík zvoní v 7 a já v čilé náladě vstávám. Absolutně nechápu, ale necítím se nijak strašně unavená. Píši Daně, že zpráva pořád není hotová. Nechápe to, a já popravdě řečeno taky ne, už to vážně musím ukončit!Ale jak, ach jo, co tam mám psát?!Navíc dneska dostávám od jedné vyučující mail, abych za ní zašla do jednoho vědeckého ústavu, kde ona přebývá, protože u nás ve škole tento semestr už neučí. Musím se trochu pousmát. Takhle jsem odchytávala profesory v Praze, když jsem potřebovala mít podepsaný index, chodila jsem za nimi na jejich jednání, do vědeckých ústavů, aby bylo všechno v pořádku. A teď to bude i tady. Už jsem tu tak doma, že už to ani nevnímám, v prvním semestru bych se bála co jako budu říkat a podobně a teď už tam prostě doběhnu a je to. Píši Daně, jestli mi půjčí poznámky z The Aftermath of American Civil War, že já musím dodělat tu zprávu, stůj co stůj. Píše, že určitě a hlavně ať už to dodělám. Rozhodneme se za vyučující jít společně. Dana jde do školy, já se snažím něco psát, a vůbec mi to nejde. Kolem 11.40 se pro mě má Dana zastavit. To je relativně hodně času,ale bohužel, výsledek žádný. Píšu Daně zoufalé smsky do školy. Už nevím co s tím mám dělat. Je to hrůza. Za tu dobu napíšu jednu stránku. Jsem vážně zoufalá. V 11.40 ťuká Dana a jde se směr vědecký ústav. Venku je krásně, a já musím psát nějaké hlouposti!V ústavu to vypadá opravdu krásně. Chvíli na vyučující čekáme, pak si nás každou zavolá a zkoumá o čem a proč chceme psát. Opravdu porod!Děs. Čekám jen na jeden podpis,ale zabere to skoro určitě hodinu. Potom jde Dana na oběd a já mířím domů. No samozřejmě, 1 podpis=1 hodina času.Je 12.50, když dorazím domů. No, měla bych tenhle papír donést do školy, ať je od toho pokoj. Zpráva k evropskému týdnu se má odevzdávat do zítřka, ale kdoví, jestli tam vůbec někdo v pátek je?Snad ano. Na chvíli sednu k počítači, ale přestane mě to za chvíli bavit. Prostě musím dojít do školy, ať je to včas odevzdané. Takže se trochu upravím, poberu věci a kolem 14.45 mířím do školy. Cestou se ještě jdu zeptat, zda-li mohu zaplatit už nájem na duben, prý není žádný problém, takže platím a jdu dál. Je mi jasné, že to bude trvat tak hodinku, jedna cesta 20 minut plus pobyt tam, to je jasná věc. Dojdu do školy a přijdu úplně uřícená, venku je nějak moc teplo. Zeptám se studijní referentky, jestli tam zítra je a ona mě oblaží svým úsměvem a říká:“Kvůli odevzdání zprávy o Evropském týdnu, že?“;-)) a směje se. Odpovídám že ano. Jdu ze školy.Cestou mě napadne, že bych měla Daně dnes popřát k narozeninám. Je čas, navíc až ona bude mít narozeniny, tak já tu nebudu, tak proč ne. Zastavím se v květinářství, kde vyberu menší pugét bílých růží, a jdu s nimi na kolej. Cestou potkám kamarádku Verenu, tak se chvíli zapovídáme, jde zrovna na zkoušku. Chudák. Já jdu na kolej ubytovat květiny, a musím hlavně Daně vymyslet nějaký dárek. No, tak to by bylo, něco mě napadne, ale problém je tu s dárkovými krabičkami, ty jsem tu ještě nikde neviděla. Kytky jsou ve vodě, takže mířím do nákupní galerie Rivetoile. Přemýšlím, co bych viděla hezkého pro Danu a jen tak mě napadne zamířím do knihkupectví Libraire de la Prequ´ile. No, knihu jí asi dávat nebudu. Do oka mi ale jedna padne. Jenže pro mě. Je to ta kniha, kterou jsem si chtěla koupit kdysi koncem února, ale řekla jsem si, že se nebudu unáhlovat,a že pokud si na ni párkrát vzpomenu, je to dobré znamení a půjdu si ji koupit. Ale jestli na ni zapomenu ještě ten den, tak bych si ji stejně postavila do knihovny a nevěděla o ní, takže nemá cenu si ji kupovat. No, jenže já si docela vzpomněla a navíc tady je ta kniha levnější,nemá ohnuté rohy(tam tenkrát měla, fuj) a je i ve verzi o trochu dražší s pracovním sešitem. Po dlouhém rozhodovacím procesu si ji nakonec beru;-)) Je 16 hodin, to je dost dobré, na to že jsem už i byla doma odložit květiny, časově mi to vychází dost dobře. Potuluji se po obchodech a hledám něco hezkého až asi za 10 minut do jednoho zapadnu. Líbí se mi souprava náušnic a náhrdelníku. Chtěla jsem sice korále, ale to je dost ohrané a sama jich má dost. Chtěla jsem něco speciálního, jiného, co bude mít jen na nějaké slavnostnější příležitosti, něco co bude prostě „spešl“ ode mě;-))Dostanu hroznou igelitku, tak si to všechno přeskládám k té knize, tuhle hrůzu vyhodím a dál se procházím po obchodním centru. Pak ještě zajdu do LECLERCu pro čokoládu pro Danu, 2 5tilitrové butily vody a ještě nějaké drobnosti a po 17té hodině mířím zpět. No, stihla jsem to opravdu tak jak jsem chtěla, jsem spokojená;-)) Když přijdu domů, přemýšlím, jak ty dárečky předám, protože jsem samozřejmě nikde nesehnala dárkovou krabičku. No, nakonec náušnice naaranžuji přímo do květiny a do čokolády schovám řetízek. Tak, hotovo, jdu k Daně. Ťukám na ní, volám jí, ale nic. Mám o ní trochu strach, protože říkala, že bude doma.No nic, tak jdu zase k sobě a akorát mi volá Dana, že byla prát, a to, jak všichni víme, je opravdu dlouhý proces;-)) Takže konečně jdu k ní a chvíli si povídáme. Potom jí popřeji, vypadá dost zaskočeně;-) Ale příjemně zaskočeně;-)) Vzpomenu si, že kolem 18té mi má na kolej přijede předat moje věci kamarádka Lin. Dana prohlásí, že musí do prádelny- přehodit prádlo do sušičky,takže Lin určitě potkáme. No, nepotkáme. Jsme venku do půl sedmé a já jdu pak rovnou k Daně. Dana uklízí prádlo, žehlí a povídáme si. Já jdu pak kolem osmé k sobě, na ICQ, kde zjistím, že tu Lin byla, což absolutně nechápu. Dohodneme se, že půjčené knihy si nechá, protože odjíždí pryč. Pak mě něco napadne-dopíšu raport u Dany!Možná mi to, že tam uklízí, hraje tam rádio a není tam pořádně klid, vlastně pomůže. Třeba se můj mozek při tom všem hluku bude muset soustředit víc. Beru si všechno potřebné, soubory zkopíruji na FLAHku a vyrážím k Daně. Ano,ano ano!!Jde mi to mnohem lépe. Prostě s tím už asi nemůžu být sama, moc spolu nemluvíme, já si píšu, Dana uklízí a mě to jde hezky od ruky. Takhle společně strávíme čas asi do 23té hodiny. Pak se rozloučíme, a já s velkou úlevou odcházím k sobě. To stěžejní mám napsané! Udělám si vynikající kávu a začnu s překladem. Práce píšu vždycky tak jak mě napadne. Italsky, česky, anglicky, francouzsky..to je jedno, klidně každé slovo jinak, hlavně aby zůstal zachován tok myšlenek. Pak to překládám. Psát a zároveň se starat o správnost gramatiky by znamenalo ztratit nápad. A to nechci. Takže překládám a překládám. Ale jsem opravdu unavená. Takže ve 23.45 si jdu lehnout. Nařídím si budíka na půl druhé s tím, že budu do osmi překládat a dopisovat a pak to půjdu odevzdat do školy.Vstanu bez větších problémů v půl druhé a jde mi to jako po másle. Ve tři čtvrtě na tři můžu jít znovu spát!Nemohu tomu věřit, paráda. Takže tu nádheru vytisknu a je to. No, dost to ovšem bolelo:-/Děs, běs. Ale je to hotovo!!Jdu spát. Ráno jsem chtěla sice být do nejdéle do devíti ve škole, ale proč tak brzo, bude stačit v devět odejít z koleje.Takže budíka nařizuji na 7.55. Tak, a dobrou noc.