Na cestě domů (Pátek 27.3.2009)

Opravdu tomu nerozumím, ale v 7.55 vstávám naprosto bez problémů. Dokonce stihnu i díl Ordinace. Nasnídám se, trochu upravím, přece jen těch probdělých nocí bylo už více než dost a vyrazím tu krásu odevzdat. Šíleně prší, ale zima není. Ve škole narazím na kamaráda Řeka, takže se na chvíli zapovídáme, ovane mě svými kilometrovými řasami, já se podepíšu, jako že jsem odevzdala tu nechutnou zprávu o Evropském týdnu. Hurá, jsem volná!Zaběhnu ještě do místnosti kde jsou kopírky a jdu zpátky domů. Zastavím se u Dany, dám jí také text, ať se potěší, tenhle týden ho má zpracovávat ona a vážně to chudák schytala, já měla „jen“60 stránek, ona přes 80. Jo jo ať žije studium. Cestou ze školy si uvědomím, že mi došel pro změnu gel na odličování a zrovna jdu kolem lékárny, takže tam vstoupím a začnu se rozhlížet po nějakém, který by mi padl do oka.Nakonec vyberu jeden od Avène. To by mělo být více než v pořádku;-) Potom jdu na kolej a rovnou k Daně. Je ještě v pyžamu, tak jí hned po ránu potěším textem, který má zpracovat. Chudák, má toho vážně požehnaně. Já si uvědomuji, že musím mamce zajít pro jeden krém, o který mě žádala. Hrozně se mi nechce, ale zase kdy to budu dělat..a musím jít až do města.Já totiž jedu brzo domů!!!Máme ve Strasbourgu amerického prezidenta, takže škola dala prázdniny. Nebudou jezdit tramvaje, autobusy, takže studenti by se do školy stejně neměli jak dostat, takže jsou prostě takové „bezpečností prázdniny“;-)) A já pojedu domů!A spojím to i s Velikonocemi.To bude paráda!A dnes chci prostě mít všechno zařízené a vyřízené. Takže jdu k sobě, tam odložím zbytečnosti a jdu do města.Jdu strašně rychle, a začíná mi být nesnesitelné vedro. Jdu normálně naší starou oblíbenou cestou, to znamená na Place St. Étienne a pak dále směrem ke katedrále. Cestou vlezu do obchodu SAGA, kde prodávají docela levnou kosmetiku, těžko říct proč, a koupím nějaké drobnosti. Bože, už je 11.30!Tak rychle, rychle. V 11.4O už vbíhám do lékárny na Place de l´Homme De Fer a beru slíbený krém pro mamku. V 11.45 už vybíhám z Fnacu, kde jsem byla sestřičce pro její oblíbené bonbonky-banánky od Hariba.Páni, teda já dneska letím s větrem o závod!Za pár minut veeelmi svižnou chůzí dojdu k salonu Body M!nute, kde mi paní sdělí, že teď nemají vůbec čas, ať přijdu až …a to jí právě nerozumím. Poprosím ji, aby mi to napsala a jdu zase na kolej. Sice jsem myslela, že už budu v klidu uklízet,ale co se dá dělat. Když dojdu na kolej, jdu se rovnou sprchovat, je mi vedro na omdlení!Uff. Potom přeberu nějaké věci a kolem 13.45 se odebírám zpět do salonu Body M!nute. Trochu problém. Slečna se ptá, kdy jsem měla přijít. Odpovídám, že pevně věřím že právě teď!Prý ne. Řekne mi, že ten čas, co jsem viděla na tom papírku, byl konec procedury.(Cožeeee????)Takže jsem měla přijít v jednu.Prý musím dlouho počkat. Ale rozhodnu se počkat přímo tam. Dobře dělám, na řadu jdu za deset minut. Odcházím kolem půl třetí a jdu na kolej. Taaak a můžu uklízet. Pustím si staré díly Ordinace a jdu uklízet skříň. Při mém odjezdu domů totiž chci pobrat poslední zimní věci a pěkně je doma ubytovat. Potom přichází Dana a nese mi velikonočního zajíčka, jak pěkné!:-)potom si uklízím a uklízím a čas příjemně ubíhá. Musím odejít nejdéle kolem 20.hodiny. Nemůžu uvěřit tomu, když ve 20.05 s čistou a klidnou myslí opouštím svůj přímo sterilní pokoj a naprosto v klidu se odebírám na zastávku. Všechno krásně v klidu!Na autobus chvíli čekám, ale baví mě pozorovat ruch. Ten večer vidím autobusy z Bělehradu, několika polských města, Sarajeva....opravdu zajímavé. Konečně přijíždí český autobus, jede z Paříže, takže měl trochu zpoždění ale hlavně-je poloprázdný. Moc nás nenastupuje. Řidiči mi označí tašky, nastupuji a jede se! Přestávka není žádná. Je málo lidí, občas někdo využije WC přímo v autobuse…ale nestaví se. Mám pro sebe dvousedadlo, a naproti přes uličku sedí kluk, ale až u okna. Drze se natáhnu a dám si tam nohy. Usnu klidným spánkem asi na dvě hodiny. Pouští se sice film Ďábel nosí Pradu, ale já už nemohu ani koukat, tenhle týden toho na mě bylo víc než dost a skoro vůbec jsem nespala. Pak jen tak sedím a koukám z okna. Zaujme mě něco opravdu zajímavého a to nápis Vítejte v ČR. Ale je 1.30!Hmm..to asi v Praze nebudeme v 6. Následuje první a jediná přestávka. Odjíždí se v 1.45. Když se ve 3 nacházíme kdesi dávno za Plzní, píšu taťkovi. Do Prahy dorazíme v půl čtvrté. Místo v 5.50. Tak trochu zábava, že. Naštěstí tam taťka už čeká. A to já chtěla jet domů autobusem!Ještě že to tak nebylo, ten totiž jede v 8, ehm;-))Cestou se s taťkou klasicky zastavíme u Mc Donald´s a dáváme si jen tak do auta horkou čokoládu, vystupovat se mi nechce. Čekám, že celou cestu prospím, ale vůbec ne, povídáme si celou dobu až k nám domů.Maminka na mě čeká, sestřička ještě spí. No, dojdu ji alespoň pozdravit. Pak uléhám do postele. Ale je dost velké teplo, takže nic moc. Což spím, ale spánek je stejně nejkvalitnější v noci v dobře vyvětrané místnosti, co si budeme povídat. Potom mě maminka vzbouzí na jídlo, povídáme si..je mi krásně. Začnu vybalovat tašky a mamce dám vyprat asi tak tunu věcí. Přece jen, ty skříně ve Strasbourgu jsou takové..prostě nejsou moje a já chci mít všechno vyprané a voňavé. Večer se díváme na film a já jdu konečně spát.