Úúúúžasný den - ať žijí spolužáci ;-)) (Úterý 24.3.2009)

Vstávám v půl desáté. Spala jsem přesně 9 hodin, ale jsem jak zmlácená. Chci si jít někdy lehnout tak v 21 hodin, abych se vyspala před půlnocí,ale pořád se mi to nedaří. Ustelu si, postavím vodu na čaj..pustím počítač a snídám během čtení nějakých novinek. Je půl jedenácté. Začnu se nějak upravovat a zabere mi to více času, než jsem si původně plánovala. Do školy se mi vůbec nechce. Po dlouhé době vyrážím na Le Brésil au XXè siècle.Beru si tam počítač, jako že si budu dělat svoje věci,ale ani to mě nebaví. Prostě krize. Vyučující mluví sice o zajímavých věcech,ale nějak nezajímavým způsobem. Po chvíli vchází můj nejoblíbenější spolužák v závěsu za svým portugalským kolegou. Chci alespoň napsat zprávu, kterou dlužím jednomu kamarádovi asi 2 týdny,ale tihle dva sedí přímo za mnou. Takže si dám písmo 7 a něco si tam smolím. Nejoblíbenější spolužák se mi zdá nějaký pohublý, zato ale nějak víc vousatý…asi změna image, nepovedená. Vedle mě sedí kamarádka Lin a občas si něco povíme, tak by ta hodina měla snad utíkat, ne?Hmmm..tak asi ne. Nuda k zešílení! Navíc nám vyučující oznamuje takovou „malou“novinku, že se rozhodl že na konci bude ústní zkouška plus mu napíšeme asi 15ti stránkovou práci!Cože?!!Tak nevadí, musím napsat pětistránkovou práci o tom jak probíhal Evropský týden, pak minimálně patnáctistránkovou práci na Sociologii mezinárodních vztahů,takže asi o NATO, minimálně patnáctistránkovou práci na Politické teorie , tohle na Brazílii a ještě jaksi, ehm, svoji vlastní bakalářku!!!Jsem „trochu“ zavalená. Příšerně mě to vytočí. V půl druhé zavírám počítač a jen tak poslouchám vyučujícího. Je to o dost přínosnější než to předchozí „snažení“. Třídou už koluje papír, kam máme zapsat svoje témata, no super. Než to vymyslím (no ano, dostalo se to ke mně jako k poslední)všichni utečou včetně profesora, kterého jdu pak nahánět po celé škole. Jsem strašně vyčerpaná, ale proč proboha?Potřebuji si nakoupit něco k jídlu, mám úplně prázdnou lednici. Ale kdy?Mám večer do 20, to už bude všechno zavřeno, takže teď. Neeee…chtěla jsem se alespoň na chvíli natáhnout.No, nedá se nic dělat. Jdu pěšky do supermarketu LECLERC, nic moc, jsou to 3 zastávky tramvaje, ale zkrátka co zbyde. Mašíruju si to ostrým krokem těsně kolem tramvají. Je tam udělaný krásný chodníček, svítí sluníčko..tak co víc si přát. Jsem tam relativně za chvíli. Naklušu do supermarketu a pomalu nevím pro co jsem přišla. Jsem tak unavená! Jo,aha, tuny sýrů, mléko, ovoce. Byla jsem tam přesně v půl třetí, jak jsem si spočítala, nákup musí být hotov nejdéle do 15, což se taky povedlo, je 14.55. Ostrým tempem pádím domů. Něco zakousnu, nedám se nedostatkem času dohnat k jídlu a běhu, a je nejvyšší čas zase jít. Ach jo, domů jsem přišla v 15.07, uklidila nákup, najedla se a je 15.40 a musím zase valit. Pádím na Cultures et sociétés en Europe depuis 1945. Máme na dnešek slíbený údajně zajímavý film týkající se imigrace. Přijdu a plácnu sebou do lavice v předtuše hlubokého spánku během nudného filmu.Odněkud zezadu se vynoří Dana, že prý už sedí někde jinde. Hmm..zrovna vedle nejoblíbenějšího spolužáka!No;-)))Pozor, co to vidím! Do třídy vchází kamarád Řek. Míval takové polodlouhé vlasy à la řecký bohém ale teď si to razí mezi nás s perfektním sestřihem a vypadá naprosto k sežrání! No vida, co tu máme za pěkné spolubojovníky a člověk by si málem ani nevšiml! Vynikly mu tak více oči (na tom se shodly všechny holky;-)) a jeho asi metrově řasy. No HOTOVO.Nápadně tak zastínil mého nejoblíbenějšího spolužáka, který je proti němu celý takový nevýrazný.Sedí vedle sebe a povídají si, jako vždycky. Tahle dvojka mě ale odrazuje od sledování filmu!Teda vážně, klobouk dolů…no nic, snažím se zadívat se do filmu. Docela drsný příběh…asi 30-40 tiletý Maročan (on se ten věk špatně odhaduje;-)) se seznámí s asi 60tiletou Němkou. Děj se odehrává v Německu asi před 30 lety. Nakonec se ústřední pár vezme, tím ale film nekončí, naopak. Začne se od toho odvíjet nový příběh. Film, u kterého celá třída občas bouchne smíchy, je ale zároveň vlastně smutný. Celá rozesmátá se podívám po Daně, co jako ona na to, setkám se ale s pohledem nejoblíbenějšího spolužáka, který se také směje a svým očím tak dodává přátelštější charakter. Trochu se orosím. No nic, sleduji dál. Pohled na spolužáka. Inkasuji úsměv. Pohled na řeckého kolegu, registruji jeho upřený pohled! Wohoo, dneska je ale pěkná hodina;-)) Měla jsem dnes jít ještě od 18 do 20 na Histoire des idées politiques modernes, domluvit si práci, ale po závěru filmu se ještě strhne diskuse a tak se přetáhne čas, a já rozhodně nehodlám vtrhnout do třídy pozdě.Jinak film se jmenuje Ali: Fear Eats the Soul (Rainer Werner Fassbinder, 1974) a tady trochu ochutnávka: http://www.youtube.com/watch?v=C7ehM6k-pX4 a trailer http://www.youtube.com/watch?v=g8ZKVkWeF7s&feature=related Takže se to zkrátka bude muset všechno odehrávat po mailu. Po hodině míříme tedy s Danou domů, akorát mě ještě napadne si zajít do automatu pro čokoládu. Z okna vidím nejoblíbenějšího spolužáka s řeckým kolegou. Pěkná dvojice, jen co je pravda;-)) Já teda pohledem nejoblíbenějšímu spolužákovi neuhnu, já ne! Převeze mě holka, která nám vstoupí do cesty. Ach jo. Pak zamávám kamarádovi Řekovi,ale usmějí se oba. No, beru čokoládu a mizím rychlostí blesku. Příšerně rozčílená nálada z dopoledne je pryč, je mi docela fajn;-)) A když dorazím na kolej, přímo oplývám štěstím, že jsem na tu hodinu nešla a jsem doma, doma, domaaaa!!Hurá!!Mám přímo záchvat štěstí.Nic mě ale nebaví, takže sednu k počítačí a dělám si asi milion kvízů na Facebooku, kde mi třeba vyjde že v životě miluju nejvíc Sebe(chachacha) a jsem bezpáteřní svině. (taky dobrý;-)) To mi vydrží do 20té hodiny, a potom se jdu snažit sestrojit něco, co by se podobalo zprávě o Evropském týdnu. Ve 21 hodin zjišťuji, že jsem celou hodinu koukala do zdi a že je tedy načase začít něco dělat. Ve 21.10 mi píše moje kamarádka Lin, že potřebuje s něčím poradit,takže se spolu snažíme vykoumat nejlepší řešení. Nevím si rady, takže píšu sestřičce ať mi dá na Skype jednoho z mých rodičů, protože tatínek Lin pro změnu čeká zase na jejím Skypu. Dostávám tátu. Nic moc se nevyřeší,akorát spíš zamotá, s tátou proběhne nečekaná výměna názorů. Zavěšuji a volám Lin abych jí sdělila objevné řešení. Zjišťuji, že bych si s ní povídala nejraději až do rána,jen abych nemusela psát ten raport. No, nakonec se tedy neochotně loučíme;-)) Popadne mě nepředstavitelná hrůza, volám ještě nahoru do pokoje Daně.Když volám, je 22.22 a říkám, že jen na chvíli. Jen tak do 23. A ve 23 mi vypadne internet.Tak volám znova;-)) A to je zajímavější. Zapovídáme se o různých věcech a chvíli je ticho a každá si píšeme svoje věci,ale jsme prostě spolu, je to fajn;-)) Po zralé úvaze zavěšujeme, je přesně 1.40;-)) Noooo;-)) Já pak sedím na posteli a snažím se prostudovat nějaké materiály k raportu.Pak se začnu strašně třást a moje tělo mi dává najevo že by chtělo nějaké věci vyhodit ven. Nutkání mám celou noc, je mi šíleně a kdykoliv si vzpomenu na rozhovor s tátou, je mi ještě hůř. Přemýšlím o různých morbidních variantách řešení. Nakonec vyčerpáním v 3.15 usínám.