Státní svátek (Čtvrtek 21.5.2009)

Vstávám bez budíku, někdy kolem 11. To bylo tedy něco včera! Brr, je mi z toho nevolno ještě teď. Vyhrabu se z postele, otevřu okno a koukám ven. Je po dešti, všechno hezky voní. A můj čas tady se až nebezpečně krátí! Posnídám nějaké suchary, hodím na sebe kraťasy a jdu k Daně. Naštěstí je dneska státní svátek. Mám čas se dát po té včerejší "super party" trochu do kupy. Dana mi s pobaveným výrazem ve tváři otvírá a vyjadřuje zcela oprávněné obavy o moje zdraví po jejím odchodu:-) Prý měla strach, jestli mě nesebrala ta děsivá bouřka,ale musím říct, že jsem měla štěstí, až na trochu deště se mě to moc netýkalo:-) Povídáme si a i když jsem šťastná, cítím ten divný pocit, který mě pořád přepadá:strach z odjezdu. Dana odjíždí už za pár dní!Rozhodla se, že když už je po zkouškách, a není co dělat, že chce jet domů. Tento její názor sdílí téměř všichni studenti Erasmus, takže co vím, po 1.6. zůstane ve Francii maximálně tak 10 lidí. Z toho teda Ti dva to vezmou důkladně, celé léto využijí k cestování a pak se vrací do USA a do Kanady. Jinak opravdu všichni odjíždí, a je mi docela líto, že mě nepostihlo takové to Erasmus přátelství, kde se potom studenti navštěvují ve svých zemích a posílají si přáníčka k narozeninám. Byla jsem tu hodně sama, hodně mi to pomohlo, tak nějak jsem se sama se sebou sžila:-) a opravdové přátelství, které tu vzniklo, je mezi mnou a Danou. Ač jsme každá z jiného města, vím že spolu v kontaktu rozhodně zůstaneme a že stále budu mít potřebu se jí svěřovat. Já nicméně odjezd domů ještě neplánuji a naopak si hodlám ten poslední měsíc, který není zatížen zkouškami a readingy a esejemi a podobně, hodlám užít pojídáním zmrzliny, prolézáním kaváren a užíváním parků a podobně. Nejdřív jsem se bála, když jsem se dozvěděla, že Dana odjede, teď ale cítím, že je správné, že já tu zůstanu sama. Není proč chvátat domů, budu tam bydlet minimálně dokud nedodělám VŠ, takže jaký spěch? Zapovídáme se až do pozdního odpoledne a i když jsem původně zvažovala procházku, teď se mi teda nikam nechce. Využívám klidu, který si tu tento rok mohu dopřát, udělám si kakao z neuvěřitelné dobrého a luxusního kakaového prášku bez všech ostatních příměsí a zalezu do postele s knížkou. Je to paráda, když takhle člověk může být sám se sebou:-)projedu pár videí na internetu, zjistím nové filmy,a kolem 22 usínám. Docela klidně strávený den zakončím po dlouhé době včasným usnutím, dobrou noc!

Takhle jednou na diskotéce (Středa 20.5.2009)

Zvoní budík. Hrůza. Nejsem unavená, ale spíš se mi prostě nechce vstávat. Je mi nějak divně…sice mi zbývá ještě nějaký čas ve Strasbourgu, ale je mi jasné, jak málo toho je a jak rychle to uběhne. Přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta. Je čas vstávat. Vytáhnu roletu, kam jen to jde. Okno mám otevřené takřka non-stop, to by jinak ani nešlo. Koukám z okna…Bože, je tu tak nádherně, copak mně se chce domů? Nechce. Ach jo. Zaháním černé myšlenky pohledem do zeleně. Vařím vodu na kávu a sleduji novinky na internetu, jinak by to u mne snad ani nešlo. Je mi krásně. Prostě…dokonale. Jsem strašně šťastná. Jdu pouklízet věci po snídani, a když mám pocit, že jsem všem odepsala na jejich maily a vše vyřídila, je 12.05. Kam jen ten čas letí?Mám chuť jít někam do města, když je takhle nádherně a navíc se „musí“ provětrat můj nový šatník, ne?:-) Pouštím si hudbu na Youtube, tancuji, sním  o životě a začínám se vypravovat. Obléknu si nové červené triko a bílou sukni. Hmm..to by šloJPřestala mi totiž fungovat francouzská SIM karta. Pořád jsem myslela, že je to telefonem, že se rozbil či co, ale pak mi dojde, že je to spíš tím, že jsem přes 3 měsíce nedobila kredit. Tady ve Francii je to děsné, V ČR to alespoň vydrží rok, než si člověk znovu dobije. Takže „cíl“ cesty mám, alespoň nepůjdu tak úplně na prázdnoJMaličko se nalíčím, a těším se, jak „vyvětrám“ nové hadříkyJV MONOPRIX se mi také líbily takové zvláštní stíny, takže doufám, že je tam ještě pořád budou mít. Pomalým krokem se vydávám z koleje, a vnímám každý sluneční paprsek. Usmívám se jako blázen. Je mi dokonale. Jsem tu prostě doma. Prohlížím si obchody, protijdoucí lidi,kteří se stále usmívají…mířím směrem na stanici Observatoire. Doma jsem si připadala hezky, ale teď venku si připadám tak nějak…výrazně. Až moc. Sice je ta sukně až ke kolenům, ale stejně…možná je to moc krátké. Prostě se nějak necítím dobře. Vlastně jsem se tu skoro přestala líčit, protože se pořád nemůžu zbavit pocitu, že jsem výrazná. Nemám nejmenší chuť vyčnívat z davu..je pravda že to dost dělají právě vlasy,ale nabarvit se tmavou barvou, jen abych lépe zapadla, by bylo popírání mojí identity. Zůstanu taková jaká jsem a hotovo. Sluníčko svítí, já se procházím a zabavuji výše zmíněné stíny v MONOPRIX:-) a ano, dozvídám se, že si leda můžu koupit SIM kartu novou. No děkuji, nechci. Kolem 17.15 se mihnu kolem bankomatu, vyberu 20 euro a ploužím se do LECLERCu, odkud asi  v 18.45 odcházím obtěžkaná balíkem vody a v kabelce odpočívá zvláštní ovoce (je to teda vlastně ovoce?) nashi. Pojídání nových, dosud nepoznaných, potravin se tady stalo mým hobby, ale je fakt že nashi znám už dlouho, vždyť to chutná jak hruška. Je středa, party třeba, ne? Skočím za Danou a domlouváme se, že zajdeme na  party  do L a Java. Každopádně s těma diskotékama tady by se rozhodně mohli polepšit, i když samozřejmě vím, že kromě zahraničních studentů by jim tam asi nikdo nechodil, protože Francouzi se moc rádi sdružují ve svých bytech, kam se jich vejde klidně neuvěřitelných 40, obklopí se jídlem a pitím a na diskotéky je teda moc neužije. Je teplo, když se s Danou scházím, stačí mi mít na sobě slabé kalhoty a triko s krátkým rukávem. Prostě krásný květnový večer. Cestou potkáváme nějaké české holky, tak jen tak krátce pokonverzujeme, já se ještě stihnu vrátit pro telefon a odcházíme. Posedíme i na baru, projdeme město a k půlnoci se dostáváme do La Java. Od vyhazovače se dozvídáme, že je tam poměrně dost lidí. No, nic moc teda. Daně se tam moc nelíbí, zakupuji dvojku bílého za 5 euro a snažím se, aby se mi tam zalíbilo. Začíná se to pomalu plnit. Docela pěkní kluci, holky tradičně ve společenských šatech. Danu se mi nepovede přesvědčit, aby zůstala a odchází domů. Já se teda zabavím sama. Tancuju s nějakým Indem  a když se po mně začne nezdravě sápat, mizím na bar. No, chyba lávky, tam mi zase nadbíhá jeden Arab, znám ho od vidění, a nenechá se odbýt a stále mě pronásleduje.Moc to tam už nevidím a odcházím. Blýská se, brzo brzo začne bouřka. Když mě ten Arab doběhne, že prý kam jsem mu utekla, polije mě horko, mám fakt strach. Co když mě tu někde znásilní?Nevím co mám dělat. (nechodit sama tancovat, já vím) Ale co mám dělat teď?Tváří se neškodně, pořád mele něco o práci a nějakým projektu. Přemýšlím jestli mu mám nakecat jinou adresu nebo tak.Nevím kam bych asi v 5 ráno měla jít, takže teda jdu na kolej a on se mnou. Trochu ze mě spadne strach, vypadá přátelsky, ale ostražitá zůstávám stále. Před hlavním vchodem se na mě ale fakt vrhne.Začne mě nechutně líbat, dost agresivně. Mám fakt strach.Pak se omlouvá, že prý nechce být tak hrr. Popřeju mu dobrou noc a i když do dveří strká nohu, zvládnu je přibouchnout. Fuj!!!Prý by mě rád doprovodil až do pokoje, aby se mi nic nestalo.Určitě by se mi právě stalo,kdyby mě doprovodil. Venku už solidně leje, já sama přijdu dost mokrá. Vklouznu do pokoje a dávám si dobrý pozor na to, aby mě nenásledoval ani proužek světla z chodby.Opatrně nakouknu z okna-no samozřejmě, stojí tam!Čeká kde se jako rozsvítí, blbec. To tak!Mírně nervní z toho, co se mohlo stát, uléhám a asi do vteřiny spím.

To jsem to teda dopracovala!2 roky jsem nebyla na svém vlastním blogu!Nejsmutnější je, že všechny moje zbývající strasbourgské příběhy odpočívají u mě na PC ve složce Nezveřejněné. Sice chápu, že všechny svoje pravidelné čtenáře jsem ztratila, ale já vám je sem stejně dám..a začnu se tu už nějak aktivně činit!:-)

Přemýšlecí den (Úterý 19.5.2009)

Už zase zvoní budík. Zírám do stropu. Jaké to bude? Až odjedu navždy? Posílí mě to nebo spíš oslabí? Poznamená mě to nějak? Koukám směrem z okna a přemýšlím. Smutno mi ale není. Pořád jsem tady. Dnes se mi zdál tak živý sen...jak sedím doma na gauči a odpočívám. V noci jsem se vzbudila zpocená hrůzou. Já nechci sedět doma na gauči! Po vytáhnutí rolety si do pokoje pouštím jarní vzduch. Je mi tady tak krásně! Udělám si voňavou kávu, a pak si rozmačkám jahody, banán a pravou černou čokoládu do plnotučného mléka..no nemám já se božsky? Po nutné hygieně a pohrání si s vlasovou žehličkou (už jsem dlouho nežehlila:-) přemýšlím, co dnes podniknu. Vstala jsem v 9, rozkoukání a snídaně + úprava a vyřizování nějakých věcí na PC něco zabraly, je 11.15. Čas oběda, ne? Obléknu se a vyrazím do města. Přemýšlím, kudy chodím. Vůbec tady ve Francii je všechno mnohem jednodušší. Myšlenky tu plynou samy,toulají se kde chtějí a přesto mě nic nestresuje, netrápí. Říkám si, jaká vlastně jsem? Jsem velký samotář, to je jisté. Jsem tak šťastná, když jsem sama! Mám svůj režim, dělám si, co chci, kdy chci..neumím tu svobodu ani popsat. Jsem vůbec člověk, který dokáže žít ve vztahu? Každý den ráno vstávat s partnerem, hašteřit se s ním v koupelně, prát se o rychlovarnou konvici? Zvládnu to vůbec? A hlavně - chci to vůbec zvládnout? Ani nevím. Partnera miluji, o tom není pochyb. Tolik let spolu! Ale stále bydlíme každý ve svém rodičovském domě a vídáme se, kdy sami chceme. Přesto bych si společný život moc ráda vyzkoušela. Podivné úvahy mě donesou až do města. Francie je tak nádherná! Ano, jsem sice „jen“ ve Strasbourgu, ale prostě Francouzi jsou úžasní v celé Francii:-) Ta vůně…bude mi moc chybět. Je krásně. Jen tak se procházím a vdechuji vůni města. Každé město totiž voní jinak, to dá rozum. Procházím obchůdky, trh, centrum…snažím se si do paměti vtisknout naprosto každou vteřinu. Snažím se snad i hlouběji nadechovat, nechci nikdy zapomenout ani okamžik! Poslouchám Oliviu Ruiz a opětuji pomrkávání fešného protijdoucího. Na koho budu pomrkávat v Čechách?:-/Sakra, vždyť co mi tu chybí? Nic. Takže proč se vracet? Těžko říct. Nemám ve zvyku nechat rozdělané věci, a tak rozdělaná škola v Českých Budějovicích by mě dost rozčilovala. Ale chci se sem vrátit, to je jisté. Dám si na náměstí zmrzlinu a najednou zjistím, že už je zase 17 hodin. Tak mířím do galerie Rivetoile, kde se usadím na břehu řeky a jen tak koukám nikam. Snad až za dvě hodiny se zvednu a jdu si koupit něco k jídlu. Dneska byl teda přemýšlecí den!:-))Domů dojdu asi až kolem 19.30. To jsem vážně byla pryč celé odpoledne?Trochu se najím, převléknu se a jdu si zaběhat. V tomhle městě je dokonale snad úplně všechno!Nejdřív běžím na Německo, kde na mě kývají protiběžníJ a pak se otočím, běžím zpátky a běžím do města. S každým uběhnutým metrem jsem šťastnější. Když doběhnu domů, je už tma, tak si dám sprchu a přemýšlím co budu dělat. Asi bych teda měla jít spát:-))Ale ne, ještě si do půlnoci prohlížím na internetu všechna možná i nemožná videa. To jsem celá já:-)Tak dobrou noc!

Naprosto dokonalý nákupní den-Je t´aime Promod!! (Pondělí 18.5.2009)

Vstávám v půl deváté. To by už šlo. Trochu systému! Okno je otevřené, čerstvý jarní vzduch se usídlil v celém pokoji a nakonec vytahuji i tu roletu. Vařím si vodu na kávu..koukám z okna,hmm..dnes bude krásný den.Venku to dokonale voní. Snídám u čtení novinek na internetu, jak jinak. Napíši pár vzkazů, mailů..a je 11.15. Pch…no to snad ani není možné?! Umyji nádobí a přecházím k překladu. Ach jo. Je toho 22 stran, není to legrace, všemi výrazy si nejsem jistá. Stokrát to po sobě čtu, a proto mi to všechno tak příšerně trvá. Pak mi už asi přeskočí, protože mezi vyhledávám slovíček si hledám hudbu na You Tube,a nějak se neudržím a začínám tancovat. Musím vypadat jako blázen,ale co je mi do toho?Je mi super. Sakra, au..zase to bolest! I při tomhle nevinném cukání?To mě tedy rozčiluje. Sedám si a alespoň si tedy do rytmu podupávám nohou. Měla bych psát, ale nechce se mi, spíš hledám, jakým jídlem bych zahnala nudu. Aha, takže asi žádným.Nic tu není!Nebo alespoň to o co bych stála.Píšu Daně, jestli nechce jít ven. Chce;-))Venku před kolejí přemýšlíme, co že to vlastně podnikneme. Je krásně, byl by hřích jít jen pro zeleninu a nejít do města. Takže nejdříve do města a pak pro jídlo?Budeme omezeny otvírací dobou, sakra:-/Takže bohužel pro jídlo a pak do města. Takže jdeme nakonec zpět na kolej a do supermarketu SIMPLY, kam dorazíme v 16.45. No to jsme se tedy do toho města rozhoupaly brzy;-)) Beru mléko a pozor –eidam na plátky!To je radosti. Nikde jsem to tu nikdy neviděla, a teď málem při odjezdu to spatřím, hmm…tak alespoň něco.Beru zeleninu a jdeme platit. Cestou zpátky na kolej hádáme kolik váží jednotlivé sáčky se zeleninou, Dana se trefí skoro přesně!No jo, těch mých 1,5 kg mrkve má prostě v oku;-)) Na lístku nás zaujme název coco paimpolais,což opravdu nechápeme. Jsou to lusky!Přitom ty se řeknou úplně jinak. Proč to tam sakra mají takhle? Dojdeme přes dvůr administrativního centra na kolej, kde všechno naskládám do lednice, okrájím si mrkev,zajím ji plátkem eidamu a je mi dost blaze. Tedy, já jdu jenom pro potraviny a vyvine se z toho zase celé odpoledne ve městě;-)) Rozhodujeme se totiž s Danou, že zamíříme na výlet do města, okouknout obchody. Míříme naší starou dobrou cestou;-)) kolem naší oblíbené pekárny přes Quai des Bateliers kde se zastavíme a díváme se na výletní loď. Obsluhující chlapíci nám mávají. Hmmm…že by z toho koukala jízda zdarma? Asi se netroufáme to zkoušet;-)) Pokračujeme dál, povídáme si a je nám fajn. Povinná odbočka do Promodu. Zaujme mě asi milion věcí. Danu naopak skoro nic a tak tedy míří ještě do knihkupectví, zatímco já stále zůstávám. Zaujmou mě světlé džíny za 10 euro-co to je za ceny?:-)ale pak si uvědomím, že mám radost z toho že mi padnou a že jsou tak levné,ale že je zkrátka nepotřebuji. Volám Daně,aby mě zkoukla, ale nebere to, asi pořád hltá knihy.Nakonec zkrátka džíny odkládám. Chci šaty! Bože tak moc chci šaty, prošla jsem již všechny možné i nemožné obchody..mám trochu nesouměrnou postavu a tak ze mě všechny šaty co teď zrovna letí, to znamená úzký střih nahoře a dole super vlající sukně, dělají selku obecnou. Mrzí mě to..vždycky jsem byla tak nějak víc dívčí než třeba moje sestra, která je jako párátko,ale do sukně by ji nikdo nedostal..tohle není fér!Když jdu platit jedno zlevněné triko(6 euro je dobrá sleva!:-)zaujmou mě šaty. No co, jdu je vyzkoušet. Mají sice taky trochu tu vlající sukni,ale alespoň si je vyzkouším. Pořád nevím, ale přijde za mnou prodavačka a říká mi, že mi to moc sluší ať si je rozhodně vezmu!Nejsem si jistá, a i když samozřejmě chápu že mi lichotí jen z principu, stejně mi to udělá radost. A hlavně..původní cena 39 euro, nyní 18. Takže není co řešit. Moje první šaty!Připadám si v nich jako panenka. Prostě..jsem šťastná!Hurá! Já mám šaty! Nicméně přes ruku mi visí ještě jiné kousky na zkoušení, takže směle do toho:-) Moc se mi líbí jedna bílá riflová sukně. Je dost drahá, ale kolikrát za život mně něco takhle padne? Nedá se nic dělat, tak se uskromním jinde, rozhoduji se si ji koupit. A dokonce mi padne do oka jedno krásné červené triko, takové obyčejné, ale prostě se mi moc líbí. Rozhodnu se tedy tohle koupit obojí, protože dohromady to vypadá krásně. Kolem 18.40 jdu platit, v 19 zavírají, nejvyšší čas;-)) Akorát vchází Dana.Převyprávím jí celou historku se šaty a nakonec se i jí se líbí.Potom ještě zkoukáme brýle, které leží v regálu. Sice si děláme srandu, vypadáme jako masařky,ale jedny se mi opravdu zalíbí, takže ještě v 18.55 provedu poslední dnešní platbu pro obchod Promod;-)) Prodavačka se směje a pořád sama nemůže uvěřit tomu, že šaty stály pouze tolik, co stály.Odcházíme,jsem opravdu moc šťastná, já mám šaty!! Huráá! Pěkně Daně „poděkuji“-takhle dopadl původní nákup potravin!:-)Pak se na půli cesty loučíme, to znamená kousek od administrativního centra, Dana to musí obejít, určitě je již zavřené,ale já ještě musím od obchodní galerie Rivetoile, tedy přímo do supermarketu LECLERC, kde si chci nabrat velké butily s vodou.Než tam dojdu, zajdu ještě do SIXu,kde si kupuji velmi polstrované pouzdro na brýle a obyčejné černé gumičky do vlasů. Je skoro půl osmé. No tedy…celý den fuč!Do LECLERCu skočím, tedy alespoň původně,jen pro vody,ale zaujme mě nové vydání časopisu Le Observateur, které je věnováno Indii, což se mi líbí a zabavuji ho. U kas se vyskytuji ve 20 hodin, vážně síla. Pak si hodím vody na pokoj a mířím k Daně, předvést jí nové šaty. Vypadá to, že jsem udělala dobrý krok;-)) Loučíme se, já jdu rozebrat nákup a začtu se do časopisu. Zdálky se podívám na seminární práci, udělá se mi nevolno;-)) a radši se začtu do bulvárních nesmyslů. Mám radost ze šatiček a pořád si je prohlížím. Trochu mi vadí že jsou černé, nejsou to rozhodně klasické letní šaty,ale co, jsou to zkrátka šaty. Jen tak si surfuji na internetu, je mi krásně a kolem 22.30 se rozhodnu pro jednu osvěžující sprchu a mířím do postele. Jo jo..to byl dnes ale dokonalý den;-))

Tak trochu podivná neděle (Neděle 17.5.2009)

Ráno vstavám v 10.30.O.K. uznávám, že to už asi není ráno. Ale je přece potřeba se prospat, no ne?Venku je dost hezky, ale opět si cloním roletou, protože bych ve svém mrňavém pokoji dlouho nevydržela.Nasnídám se, umyji po sobě nádobí..a je 11.45. Fakt „bezva“. Ach jo. Pouštím se do odporné seminární práce. Já už chci mít klid!No, to se tedy ještě načekám.To je hrůza; mně když něco nebaví, hledám si tunu práce kolem abych pro sebe měla omluvu, proč jsem to a ono nemohla dodělat.To má tak asi každý. Takže je přece potřeba napsat maily do školy, je přece třeba udělat to a to..jen vlastně není potřeba dřepět u téhle práce.Ale tak já vím že je, ale donutit se..to je něco.Jakž takž, velmi ztěžka mi to jde. Kolem 16té se rozhodnu vyběhnout. Převléknu se a vyběhnu stejným směrem jako včera, mám v plánu uběhnout stejnou trasu.Necítím se od rána fit, spíš unaveně, ale jdu běhat, no jsem já normální?Nejsem. Vím, že když nespím dost dlouho a necítím se fit, nikdy to neudýchám a vracím se zlehce zfialovělá.Ach jo. Dneska mám jiný problém.Uběhnu sotva půl kilometru a začne mě strašně bolet břicho. Ale tak nějak divně, podivně..přemýšlím, že jestli se zkácím, nemám ani doklad.Z hlavy nevím číslo na sanitku, mobil mám doma..jo jo, to je inteligentní. Přemýšlím, jak bolí prasklé slepé střevo.Je mi mdlo.Beru za vděk autobusovou zastávkou.Sedím tam dobrých 15 minut jak nějaký důchodce.Kondici stále nemám dobrou, ale běhám už nějaký ten týden,tak co sakra je?Fuj, to je bolest!Bolí to i když jdu,ale co mám asi dělat?Přemýšlím, jak okruh zkrátit na absolutní minimum.Když se asi po 15 minutách doploužím na kolej, jsem opravdu šťastná.Tak, snad teď o samote nezemřu.Sedím a koukám z okna.No, smrt se asi nekoná.Stejně je mi divně. Bolest ustupuje.Co to sakra bylo?Je 18 hodin..dělat se mi nechce teda zhooola nic.Koukám na podivná videa na YouTube a pak se pouštím zpátky do překladu a nějaké konečné verze mé seminární práce.Hmm..docela to jde.Bolí mě hlava. To se mně nestává, mně hlava nebolí, sakra, co mi je?U překladu nicméně vydržím docela dlouho.Už to jakž takž bude,ale práce je ještě dost, to bohužel ano.Kolem 21.30 si píšu s miláčkem a na nějakou seminární práci se můžu vykašlat. Jdu spát.Jo, to byl zase jednou divný den…dobrou noc.

Zasloužený krásný den (Sobota 16.5.2009)

Vstanu.Kolik je sakra hodin?Cože?12.50?Hmmmm….vím jistě,že jsem si nařizovala budíka.Asi tak na devátou. Zřejmě, když zvonil, jsem usoudila, že je potřeba ty strašné zkoušky dospat.Jo jo, takhle nějak to bude. Takže půl dne pryč..tady to opravdu šíleně letí. Kdybych se doma vzbudila takhle pozdě..šla bych obědvat(díky mami:-))pak by něěěěkdy bylo tak 14 hodin, pak něěěěkdy 18..je mi jasné, že se ani neotočím a bude zase půlnoc.Naštěstí jsem nechala otevřené okno na noc. To bych tu jinak asi ani nevydržela.Vykouknu ven…hmm..nádherně.Zase sroluji roletu..mám po ránu zvyk si vždycky přečíst novinky na internetu a tak podobně a jak mám počítač proti světlu, opravdu nic na něm nevidím. Takže i když je venku krásně, mám tu pološero a musím svítit v koupelně, abych vůbec něco viděla.Udělám si snídani,oběd nebo co vlastně? a zírám do počítače. Hmmm..pěkné, 14 hodin. Tak to je vážně neskutečné.Ale alespoň jsem se opravdu výborně prospala.Co já budu dnes dělat?No vím dobře.Měla bych dodělat opravdu konečnou verzi svojí seminární práce o Machiavellim. Naštěstí jsem si to nejhorší udělala než jsem odjela do Nice.To naštěstí ano. Mám to celé sepsané, různou hatmatilkou a citace z knih.Teď už „jen“ překlad do nějaké srozumitelné francouzštiny;-))No, Bože jak mě to nebaví!!!Po asi 10 minutách práce se zvedám a jdu uklízet pokoj, respektive poklidím co je nutné a pak se hrabu v papírech. Brr..jen při představě na tu seminární práci mě mrazí.Přitom už zbývá jen poslední krůček!Ach jo, a ten právě bývá nejtěžší.Kolem 16té hodiny se vracím k práci. Brrr..je to opravdu příšerné. Ale jakž takž mi to vydrží. Já už chci mít klid!No, to tedy asi nebude jen tak.Zírám do počítače, lámu si hlavu s překladem a vůbec s celou tou příšernou prací asi tak do 19 hodin. Tak, a mám toho právě tak akorát dost!Navléknu se do sportovního a vyrážím. Začnu s rychlejší chůzí, a nechám svoje tělo,aby si samo zpomalilo;-)) Nakonec proč ne, vyrazím do centra.Ale oklikou. Běžím zady, vidím na galerii Rivetoile.Běžím dál směr Landsberg. Je mi nádherně.Mám úsměv od ucha k uchu, jako blázen.Voní to tady jako v srpnu u nás.Nějaké zvláštní květiny, probíhám okolo toho a musím se usmívat ještě víc. Božeeeee…já jsem tu tak moc šťastná!Zabíhám za roh, probíhám kolem stanice Landsberg a jsem přímo superšťastná.Božeeee…tady je tak nádherně!Cítím tu vůni letního města.Večeře na teráskách, drahé parfémy..miluju tuhle vůni.Běžím dál do centra po Rue de la Première Armée. V okně jednoho domu vidím hodně sympatického kluka, ale svojí barvou přezrálého rajčete ho asi stejně neokouzlím, tak běžím dál;-)) Přemýšlím, jestli mám zaběhnout do centra, na to se ale dnes necítím, takže raději zvolím cestu po nábřeží. Potkávám spoustu běžců, ale i nafintěných turistů, kteří nevědí, v jaké nejvhodnější restauraci by nakrmili svoje kručící žaludky.Jsem šťastná šťastná šťastná!Doběhnu domů s růžovým nádechem tváří a se zdravým potem na čele. Mám ze sebe radost!Zalezu si do sprchy a když asi po 30 minutách ráchání vylezu, je mi opravdu božsky!20.45…co s načatým večerem?Mám dojem, že je dnes muzejní noc, ale Dana nic nepíše, a já jsem po sprše a s mokrými vlasy, takže co. Udělám si čaj a projíždím nesmyslné stránky plné hloupostí, které mi stejně nikdy na nic nebudou. No, to jsem celá já;-)Vydrží mi to do půlnoci.Pak veeeelmi příjemně unavená upadnu do postele. Tak dobrou noc.

Zkouška z Evropské historie a Milionář z chatrče (Pátek 15.5.2009)

Vstávám opravdu kolem šesté. Musím říct, že mi to šíleně pomohlo, zachránilo život. Kdybych se takhle nevyspala, asi bych už zemřela. Učit se od čtyř bych stejně nemohla, tmu nemám ráda, a takhle od šesti je to akorát. Dnes nás s Danou čeká zkouška z Histoire Européenne. Na tenhle předmět jsem docela poctivě chodila v prvním semestru, nicméně od konce listopadu jsem se tam nezjevila. Byla to ukrutná nuda o ničem což potvrdili i Francouzi. Poznámky jsme dávno sehnaly a teď prostě zbývalo s tím předmětem zkoncovat nadobro. Trochu mě děsí o čem jsou poznámky, je tam popsána hlavice, rychlost střel a podobně. No…nakonec musím uznat, že na včerejší zkoušce, tedy na přednáškách, které jí předcházely, jsem se nikdy nenudila, zato studovat ty materiály, to byla nuda. A na těchhle přednáškách byla nuda k zemření ale materiály jsou opravdu zajímavé. Nevidím je sice poprvé v životě, zase takhle lehkovážná nejsem;-)) ale teď je opravdu vnímám a opravdu mě to i baví.Čas běží zcela závratnou rychlostí, najednou je osm, devět..hrůůůza!Můj pokoj vypadá opravdu jako po výbuchu. Ale je mi to jedno, na tohle všechno bude dost času, hlavně ty zkoušky!Počítač mám natažený do postele, protože už nevím jak si k tomu mám sednout nebo lehnout nebo co vlastně mám dělat.Nakonec tedy zůstávám v posteli. Jakž takž to jde, i když počítač v posteli strašně nemám ráda. Ale už opravdu nevím co bych. 11 hodin..!Děs. 12…13.00..začínám se vypravovat. Zkouška začíná ve 14, nejpozději kolem 13.20 je potřeba odejít. Klepe Dana. Jdeme do školy a já z toho nemám až tak špatný pocit, rozhodně lepší než včera. Po příchodu do školy ještě jdeme do kafetérie. Dáme si kávičku na uklidnění;-)) a míříme do sálu. Potkávám tám spolužáka Martina z Prahy a dávám se s ním do řeči. Udělá mi neeeeesmírnou radost, když prohlásí, že včera vážně nepochopil zkoušku, jestli to byl vtip, protože do roku 1929 to prostě nestihl dočíst, takže tam krasopisně popsal první světovou válku. Cha!Udělá mi tím ooooobrovskou radost! Hned mám ze včerejší zkoušky lepší pocit;-)) Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají. Ve 14.05 dostáváme zadání. „S ohledem na minulost (posledních šedesát let), myslíte si, že Evropa(Evropská Unie)by měla(eventuelně je schopna)vzít do vlastních rukou svou obranu?“ a druhé téma: „Měla válka vliv na řešení bipolárního antagonismu mezi lety 1945 a 1989?“Hmm..to se zdá být dobré. Vybírám si první téma a píši. Nejdřív nevím jak začít, ale pak mi sotva stačí čas. Zkouška se má odevzdat v 17 hodin. Sotva stíhám. Navíc můj nejoblíbenější spolužák sedí kus ode mě a ruší mě při práci;-)) Nakonec stihnu napsat to, co chci a odcházím 5 minut před koncem. Dana už na mě čeká venku. Vyrážíme směr koleje a cestou probíráme jak jsme asi zhruba mohly dopadnout u zkoušky.No, snad to bude dobré. Cestou probíráme, jestli zajít nebo nezajít do supermarketu SIMPLY,ale mně se opravdu moc nechce. Nakonec se Dana rozhodne jít, chce si k večeři udělat nějaké maso, tak jí jdu doprovodit,ale nic nekupuji. No, to se mi snad ještě nikdy nestalo;-)) Po nákupu se rozvláčným krokem suneme na kolej.Je moc hezky.Jojo, Strasbourg mi bude moc moc chybět.Můžeme si dokonce dovolit jít zadní cestou, okolo administrativního centra. Je to super, přes všední dny se tudy dá do 18ti hodin projít,jinak se musí obcházet celý blok. Povídáme a já se už vidím v posteli.Sice jsem na dnešek jakž takž spala,ale přece jen v trochu podivném režimu.No, Dana vypráví jak si bude dělat kuřecí plátek, takže to vypadá na opravdu velké vaření (s ohledem na naše kuchyňky rozhodně;-)) takže se nakonec rozhoduji se přidat. Kolem šesté míříme do kuchyňky a já si připravím veškerou zeleninu, co u sebe najdu a využiji, že jsme spolu, máme si co povídat a dávám vařit vajíčka. Vaří se asi tak pouhou hodinu;-)) Pak si ohřeju párky a hody mohou začít.Čas nám veeeelmi příjemně uteče, skoro tomu až nerozumím, jak rychle to všechno utíká. Ještě před sebou máme dost času,ale stejně je mi tak nějak smutno. Divno. Umyjeme nádobí, povídáme, a dvě hodiny jsou pryč. To je vždycky, když jde člověk vařit.Po osmé se loučíme. Na pokoji se rozhodnu uklidit tu spoušť, rozendávám papíry, setřu prach..a je 21 hodin.Sedím na posteli a koukám z okna.Kam mi ten rok utekl?Vzal mi něco?Ne, tak to ani náhodou.Všechno mi dal.Všechno dobré, nevzal si nic. Rozhlédnu se po pokoji, a jsem spokojená,že tentokrát budu usínat v opravdovém pořádku a ne ve skladu různých věcí.Zalezu si do postele, a chvíli přemýšlím.Mám jít spát?Mám se nechat ukolíbat a opravdu usnout?No měla bych. Alespoň bych srovnala ten režim,tím že bych šla spát ve 21.15 bych toho dost napravila.Jenže to bych nebyla já. Svitne mi, že mám od Dany film Milionář z chatrče(Slumdog millionaire). Počítač si zase natáhnu do postele-proč já to jen dělám?Říkám si, že se teda podívám jen na chvilku. Hmm..když se dívám 40 minut, dojde mi, že už to zřejmě vypínat nebudu;-)) Začátek filmu mě silně navnadí…ukázka zajímavých reálií, ukázka opravdové Indie..super, jsem nadšená. Film mě vtáhne, nestíhám a ani nechci sledovat čas, nic, prostě koukám s otevřenou pusou. Tak. Konec.0.10. Jojo, časný spánek se spíš asi konat nebude,že;-)) Takže jak?Co z toho mám vlastně za pocit?Ano, začátek rozhodně super. Nevadí mi komerční americké filmy, když na ně mám náladu, proč ne. Tenhle film to koneckonců také nezapře,ale nevím jestli jsem to od něj čekala. Líbil se mi, to rozhodně.Skvělá hudba(už mi jede soundtrack;-)) neokoukaní herci, ale je ve mně drobný rozpor, jak se k filmu mám postavit.Ale moc se mi líbil. Ještě chvíli surfuji po netu a hledám nějaké info o filmu a v 0.30 jdu spát.No já jsem vážně příšerná. Po tak náročném týdnu a já jdu spát zase takhle pozdě…ale stálo to za to, tak proč ne;-))

Zkouška z historie (Čtvrtek 14.5.2009)

Vstávám v půl páté. Vytahuji roletu a zjišťuji, že je venku docela chladno, z čehož mám upřímnou radost, protože mě to neláká ( a nebude;-) ven. Uvařím si vodu na čaj, ustelu postel…a přemýšlím jak asi dopadne dnešní zkouška z Histoire des relations internationales. Páni…padne na mě nostalgie. Tenhle předmět jsem téměř poctivě odchodila v zimním semestru, počítala jsem vždycky kolikrát ho ještě budu muset navštívit do odjezdu domů..a pak jsem se na něj vykašlala. Rozuměla jsem, co vyučující říká, ale mluvil vždy šíleně rychle a tak jsem tvorbu vlastních poznámek vzdala a vždycky si je od někoho vzala. Ve druhém semestru jsem už měla záruku poznámek, takže jsem tam byla tuším jednou nebo dvakrát. Pamatuji si, jak jsme s Danou řešily rozvrhy a tak…a on je už konec! Strašně to uteklo, vůbec to nedokážu pochopit. Vůbec. Nasnídám se, vyčistím zuby, nelíčím se, ale nějak hezky se obléknu a jsem připravena vyrazit.Přípravy ale stihnu v rekordním čase, ještě se věnuji Historii, ale už to moc nestíhám;-)) Zkouška je od 9, takže v 8.15 na mě ťuká Dana a vyrážíme. Ach jo, snad to dobře dopadne!Cestou si opakujeme různé události a podobně a pomalým krokem dojdeme do školy. Zajdeme ještě na horkou čokoládu do školní kafetérie..a vidíme, jak se všichni prváci zběsile učí. Ach jo. Tak se suneme nahoru do sálu. Čeká tam opravdu dost lidí, bavíme se s Erasmy a zjišťujeme, že přípravě nikdo nic moc extra nedal. Vcházíme do sálu, podle toho jak nás volají, Dana sedí kus za mnou. Tak jo..v 9 hodin dostáváme zadání zkoušky. Hmmmm….První téma: „Byla krize v roce 1929 opravdu příčinou krizí demokracií které přišly po ní v letech třicátých“? a druhé téma: „Byla Velká Británie v letech 1929-1939 velmocí" !?No…to zní opravdu zajímavě. Skvěle ovládám první světovou válku ale tohle?Nedá se nic dělat, vybírám si téma 2 a píšu si tam, co chci. Prostě nehodlám odevzdat prázdné papíry, takže píšu cokoliv co vím a má to, byť i nepatrnou, souvislost s VB. No..popíšu 6 a půl papíru A4, bohužel ke zmíněné otázce se vztahuje asi tak polovina poslední stránky..poměrně hrůza. Dana už na mě čeká před sálem. Jdeme domů. Asi bych si měla oddechnout, že tu nejtěžší zkoušku mám už za sebou, a prostě je to hotovo, ale ne, pořád na to musím myslet, jsem zklamaná a mám strach z výsledku. No je mi opravdu divně. Chtěla jsem ještě zajít někam pro zeleninu, ale vzpomenu si na to před kolejí. No nic. S Danou se domlouváme, že musíme zajít na pravou francouzskou snídani, třeba až budu mít svátek, což je příští čtvrtek. Domů dojdeme kolem 12.30. Ach jo. To byl divný den. Zítra mám další zkoušku, ale je mi jasné, že v tomhle stavu se tedy rozhodně učit nemohu. Chci jít spát tak kolem 16.té hodiny ale myslím, že se mi to stejně nepovede;-) Převléknu se, dám si nějakou dobrotu, a hlavně zkontroluji maily, facebook, odepíšu na vzkazy..zabere to dost času..a dokonce sleduji jeden díl Kriminálky Anděl. Vůbec nevím proč u toho počítače sedím, mohla jsem už dávno spát. Ne, tomu opravdu nerozumím. Prostě se občas takhle „zaseknu“;-)) No, nakonec trochu poklidím pokoj, dám si sprchu, naposledy zkounu počítač, udělám si pár kvízů na facebooku;-)) a už chci jít skoro spát, ale pak mě napadne, že zajdu do banky a převedu jedné slečně peníze, protože mám zájem od ní koupit lístek na vlak. Funguje tu něco jako burza, zkrátka když má někdo lístek, který ví, že třeba z důvodu nemoci neupotřebí..zkrátka ho prodá v burze lístků. Jdu do pobočky tady kousek od nás od koleje, kde mi ovšem slečna sdělí, že je potřeba jít do pobočky, kde jsem si zakládala účet(no jo, Francie)takže jdu na Gallii. Ach jo, to je kousek cesty! Jsem strašně unavená, už jsem si vzala i brýle místo čoček, abych si neničila oči,ale najednou cítím nějak příliv sil a je mi krásně na světě;-)) Venku je moc hezky, pozoruji stromy a dokonce kousek od řeky spatřím kachnu s rodinou;-)) Kachních dětí je opravdu hodně;-)) Pobaví mě to. Mířím do banky, kde se uskuteční převod. Jsem opravdu vděčná, že jsem si kvůli tomu nemusela sjednávat „rendez-vous“;-)) Vlastně by mě to ani nepřekvapilo. Pak se ještě rozhoduji zajít do supermarketu SIMPLY.Docela si tu procházku užívám, je moc hezky. V SIMPLY popadnu jen mléko, naštěstí mám dost drobných, kterých se chci zbavit. Ach jo..jsou skoro čtyři hodiny!:-(Přijdu domů, na chvíli si sednu k počítači, pak jdu na chviličku k Daně. Po příchodu si dám sprchu a kolem 18.15 padám mrtvá do postele. Dávám si budíka na čtvrtou hodinu,ale vlastně proč..ono takhle za tmy se mi stejně nebude chtít učit,takže ho nakonec posunuji na šestou.